Mnoho svých dětských plánů a snů jsem musel nakonec změnit, ale láska k Vánocům mě neopustila ani v dospělosti a doufám, že mi vydrží déle než vlasy na hlavě. Proto mě vždycky bolestně píchne u srdce, když vidím, co všechno lidé o Vánocích dělají. Kupují, vaří, smaží a škvaří, honí se, potí a funí, namísto toho, aby si odpočinuli, třeba tím, že všeho nechají, na chvíli se posadí a zazpívají si pěknou koledu.
Co jiných krásných věcí se dá o Vánocích zažít, slavíme-li je tak, jak máme. Jsou to přece svátky Kristova narození, proto při nich z lásky dáváme druhým lidem dárky a stejně tak je přijímáme. V druhém případě nesmíme nikdy zapomenout na to, na co zapomínají mnozí jiní. Na poděkování.
Třeba takto:
„To je ale od vás hezké, milá tetičko, že jste si na mě vzpomněla i o letošních Vánocích, ale řekněte sama, stálo vám za to jet s takovou miniaturou přes celé město? Až přijdete za rok, vemte něco většího!”
Vánoce sice začínají 25. prosince, ale v našich krajích je ustáleným zvykem slavit je už o den dříve, 24. prosince večer, protože člověk nikdy neví, jestli by pod stromečkem ještě něco našel, kdyby k němu přišel až druhý den ráno.
Na Štědrý den k večeru se proto shromáždíme přede dveřmi pokoje, ve kterém máme vánoční stromeček, a v posvátné bázni a blaženosti čekáme na to, až zacinká zvonek. Jakmile se to stane, nepropadneme zmatku a panice jako ostatní, nýbrž hlasitě zvoláme: „Telefon!“ A zatímco jej ostatní běží zvednout, my v klidu a pohodě vejdeme do pokoje, dárky přebereme, a ty nejlepší si vezmeme.
Mnoho legrace se o Vánocích užije nejen doma, ale také venku. Například na sněhu. Hlavně tehdy, když napadne. Přitom si ovšem musíme dát dobrý pozor, abychom se nezranili. Taková komplikovaná zlomenina ruky, nohy či vazu může zanechat trvalé následky na celý život.
Budete-li o Vánocích na horách, dejte si velký pozor na laviny! Mezi lavinami jsou nebezpečné zvláště padající a úplně nejnebezpečnější jsou ty, které padají na vás. Uvidíte-li, že se na vás nějaká lavina řítí, není sice chybou pokleknout a začít se modlit, ale někdy je lepší na nic nečekat a vzít nohy na ramena. Kdyby se přesto stalo, že by vás lavina zasypala, nikdy pod ní nezůstávejte déle než týden, jinak to pěkně odstůněte.
Nejlepší ze všeho však o Vánocích je, ať už je sníh nebo ne, dělat dobré skutky. Velice milým a pěkným skutkem je přijít třeba na Boží hod k sousedům na oběd. Zvláště tehdy, když to nečekají. A když si po takovém dobrém a tučném hodobožovém obědě u nich v obýváku trochu zdřímneme, asi tak do večeře, po které si vezmeme domů na památku ještě dvě banánové krabice vánočního pečiva, aby si nemysleli, že jsme upejpaví nebo že nám nechutnalo, a slíbíme, že příští rok přijdeme i s rodinou, můžeme si být jisti, že to byl ten nejlepší dobrý skutek, jaký jsme o Vánocích vykonali. Sousedi nás totiž budou mít nyní tak rádi, že nás budou chtít samou láskou sníst, jelikož už jim nebude zbývat nic jiného.
Jak vidíte, Vánoce jsou svátky radostné a veselé.
P. Jiří Barhoň
