Hurá!!! Dlouho očekávané prázdniny začaly a mladí (i odrostlejší) se mohli opět po roce vydat na pěší pouť na Velehrad. Mottem pouti byl úryvek: ,,Vy jste moji přátelé“ (J 15,14). Pod organizátorskými křídly P. Bartolomieje Blaszky se v úterý zrána hned po mši svaté v konkatedrále P.Marie, vydalo okolo 50 poutníků převážně z Opavska a Těšínska na první úsek (již známé :)) cesty do Fulneku. Sluníčko pálilo….až spálilo. Voda v příručních zavazadlech mizí. A to už se kytary ujímá P. Bartek, Anežka a Dominik. Všichni zpívají, mávají a předkládají své i společné intence - především prosby za farnosti, rodiny, kamarády, učitele, lidi závislé na drogách, alkoholu - v modlitbě růžence a v Korunce k Božímu Milosrdenství. Po 29 km se před námi otevřel cíl naší první části cesty. Ve Fulneku se nás vzorně ujaly rodiny. Náš náhradní tatínek byl najednou doma sám mezi deseti holkama:).
Druhý den byla sloužena mše svatá ve fulneckém kostele generálním vikářem P. Martinem Davidem, který nás vybavil tatrankami - vždy sbalenými na cesty. A hurá na druhý úsek - do Bělotína. Tentokráte trochu sprchlo. Po 23 km nás přivítal Bělotín. Už jen vydrápat schody do tělocvičny, najít svůj spacák a vyčkat řadu u sprch…:). Večer opět nechyběly hry, poděkovali jsme společně Bohu za uplynulý den a poslali jiskerku (jednu Svatému otci a tu druhou…?). A když se už všichni začali odebírat za hranice spánku, tu se z (ne)známých:) důvodů spustil alarm. Nezbývalo nic jiného, než začít ovečky počítat znova.
Třetí den ráno byla mše svatá sloužena P. Kamilem Strakem. Poté jsme putovali do Paršovic. Asi v polovině cesty v Teplicích nad Bečvou nás přepadl pořádný liják. Deštník ani pláštěnka tentokrát neměly sebemenší šanci nás ochránit. Hodiny ubíhaly a po jen 22 km jsme doputovali do Paršovic - milé a štědré vesničky. Tělo jsme zchladili pod sprchou u místní vstřícné rodiny či na faře:). Žaludek naplnili - tak jako minulý rok - prvotřídním gulášem. A komu se puchýře prozatím neobjevily, ten se mohl dostatečně vyřádit v tělocvičně. Večer jsme si venku zahráli ,,molekuly“, a ve společné modlitbě jsme jednotlivě předkládali své díky. A jiskerka samozřejmě také nechyběla.
Čtvrtý den po mši svaté a po snídani u bohatě obložených stolů na nás čekala nejdelší trasa – 34 km do Hulína. Opět se zpívalo, co hrdlo dovolilo. Slunce sem tam vykouklo a my se pomalu, ale jistě blížili k Prusinovicím, kde nás uhostili kuřecí čínou. ,,Přírodní ninjové“ nám zpříjemnili trávení oběda kulturní vložkou. Prorokování proroka se vyplnilo. A do Hulína jsme došli promoklí až na kost. Na noc jsme byli ubytováni opět v rodinách.
A už je zase ráno. Čeká nás 30 km putování do Traplic. Nohy některých začínají bolet. Puchýře o sobě dávají vědět. Ve Vrbce nám uvařili skvělý bramborový guláš. ,,Ještě projít tím dlouhatánským lesem a pak o něco málo kratší vesničku, rovně, doprava, nahoru a dolů a už jsme v Traplicích. Spali jsme v tělocvičně, někteří si zahráli badminton či stolní tenis. Večer jsme pak ve společném kruhu poděkovali za všechny dny naší pouti, zpívali jsme, hráli hry a šli spát kdo ví kdy :).
Za pár hodin budíček a před námi konečná :) část pouti. Posledních 6 km a jsme na Velehradě. V bazilice je sloužena mše svatá Mons. J. Hrdličkou. Ještě společné foto, procházka po Velehradě a ač chceme či ne, naše 2. pěší pouť z Opavy na Velehrad končí.
Ale svou životní pouť, tu putujeme den ode dne dál. Nevím, co ostatním, ale mně tyto poutě dávají naději, že člověk není se svou vírou sám. A i když jsme se vrátili každý do své farnosti, opět do kolotoče starostí a povinností, mezi lidi, kteří třeba víru odsuzují, mezi vrstevníky, pro které Bůh neexistuje, je na každém z nás, aby svou nově načerpanou radost, sílu a nadšení rozdával dál ve svém okolí. Příští rok neváhejte, nebojte se a připojte se, litovat určitě nebudete:)!
Poutnice Štěpánka ze Sádku.
Více o pěší pouti na www.opava-velehrad.wz.cz
