Aničko, ty jsi v synchronizovaném plavání docela úspěšná, ale vyjmenovat tvé úspěchy by bylo na dlouho. Prozraď mi tedy jen ten poslední a nejcennější:).
Letos jsme ve Vánoční ceně – mezinárodním závodě – vyhrály kombinaci a byla jsem druhá v sólu. Nejvíc si cením úspěchu v Polsku, kde jsem zvítězila v sólu, a s týmem jsme dostaly zlatou ve všech kategoriích.
Co všechno musí umět děvče, které se chce stát akvabelou?
Musí hlavně umět dobře plavat. Nejlepší je začít hodně brzo, tak mezi 6.–7. rokem. Je užitečné mít gymnastickou, baletní nebo taneční průpravu, protože v synchronizovaném plavání se hodnotí jak technická, tak výrazová stránka.
Akvabely při některých figurách vydrží hodně dlouho pod vodou. Musíš mít ohromnou kapacitu plic!
Ta se během let vytrénuje. Součástí tréninků je rozplavba, při které se cvičí právě výdrž. Postupně uplavat pod hladinou co nejdelší kus, až člověk zvládne na jedno nadechnutí přeplavat pod vodou padesátimetrový bazén.
Kdo vymýšlí sestavy?
Většinou trenér. Když je to mé sólo, děláme ho spolu. Někdy se přizve třeba tanečník, na pomoc s elegancí pohybu, aby nám netrčely ruce z vody jak větve :).
Jak se hodnotí synchronizované plavání?
To je podobné jako při krasobruslení. Porota sleduje vystoupení a hodnotí jeho technickou stránku. Jestli jsou nohy ve správném úhlu ke hladině, jak jsou provedeny jednotlivé figury a pak se hodnotí umělecký dojem – jak ladí gesta s hudbou, synchronizace s ostatními…
Jak dlouho takové vystoupení trvá?
Sólo trvá tři minuty a je nejnáročnější, protože při něm musím zaujmout porotu úplně sama. Duo trvá tři a půl minuty a nejdelší je kombinace, asi pět minut. Při ní chvíli někdo plave sólo, chvíli čtveřice, chvilku celý tým.
Jak se vybírá hudba?
Nejlíp se hodí klasická hudba. Hodně se dělají různé sestřihy z muzikálových melodií, aby se střídalo pomalé tempo s rychlým. Na techno jsem nikdy sestavu neviděla :).
Hudba je to nejdůležitější, co napomáhá vaší synchronizaci. Je slyšet i pod vodou?
Je. My máme totiž podvodní reproduktory:). Není ale možné se spoléhat jen na hudbu. Sestava je přesně rozfázovaná na gesta, takže musíme pořád počítat. Kdyby náhodou vysadila muzika, aby se jelo dál.
Existuje „akvabelí” móda?
Na plavky jsou mezinárodní parametry, které se musí dodržovat, ale v rámci toho se dá hodně vymyslet. Třeba když mají plavky hluboko vykrojená záda se šněrováním, vypadá to moc hezky při figurách, kdy se vyhazujeme nad hladinu. Flitry taky nadělají spoustu parády. Plavky si většinou necháváme šít, ale dozdobit flitry a nášivkami si je musíme každá sama.
Líčíte se?
Samozřejmě, ale nepotřebujeme žádná speciální líčidla. Stačí, když si člověk ve vodě „nešmátne” do oka a nerozmázne si ho.
A co účes?
S tím to je horší. Většinou máme drdůlek jako baletky. Aby se vlasy ve vodě nerozpustily, natíráme si je vaječnou želatinou. Vznikne taková helmička, která se dá smýt jen šamponem a horkou vodou. Při vynořování a zanořování do vody by se obyčejný účes rozpadl.
V některých figurách se navzájem vyhazujete do vzduchu. Jak je to možné, když se můžete opřít jen o vodu?
Když člověk ví, jaký má udělat pohyb, je to dost solidní opora. Nejhorší by právě bylo dotknout se něčeho pevného. Okraje nebo dna bazénu. To se nesmí. Proto jsou kamery i pod vodou.
Zažila jsi při „akvabelení” nějaký trapas?
Na nic zvlášť hrozného si nevzpomínám. Občas se při soutěžích stane, že některá plavkyně zpanikaří a nevystačí s dechem. To se pak vynoří do dokonalého obrazce zmatená hlava a rozhlíží se, aby zjistila co se nad hladinou děje.
Helča (časopis IN!dívčí svět - červenec 2009)
