S jachtingem jste prý začala v sedmi letech. Čím takovou slečnu uchvátily plachetnice?
Vlastně jsem se k jachtingu dostala náhodou. Mamka mě hlásila do různých sportovních oddílů, ale nevyhovovala jsem požadavkům, a tak jsem skončila u jachtingu. Tam bylo jedno, jak jsem velká a že mi je už sedm let. Mladší děti stejně jezdit na lodi závodně nemůžou. Taky jsem udělala všechny příslušné testy. V době, kdy jsem se hlásila do oddílu, tak bylo dětí, které chtěly dělat jachting, hodně a muselo se vybírat. Dnes jsou v oddílech rádi za každé dítě. Ale to bude platit asi u většiny sportů.
Jachting na mě působí jako pohodový sport. Na závodech se jen vezete na lodi, kterou „nějak“ řídíte... Jak je to ve skutečnosti?
Jachting opravdu není jen o fyzičce, ale člověk musí zvládat ještě spousty jiných věcí. Musí umět dobře číst vodu, aby zvolil správnou cestu a jel v tom nejlepším větru. Taky musí zvládnout techniku jízdy na lodi, správně ji vést ve vlnách a mít ji ideálně vyváženou. Dalším důležitým prvkem je správné nastavení plachet. Je toho docela dost, co dobrý jachtař musí umět, a k tomu všemu musí mít i tu fyzičku. Například Laser, loď na které jezdím, je poměrně hodně fyzicky náročná. Samozřejmě když fouká. Ve slabém větru je to pak spíše o taktice a technice.
Jak se na závody připravujete a kde dostanete nejvíc „do těla“?
Na závody se připravuji převážně v cizině, protože v Čechách nám chybí moře . Když jsem doma v Praze, tak pracuji hlavně na fyzičce. To pak chodím skoro každý den do posilovny, jezdím na kole, na bruslích a běhám. Na tréninku u moře pak trávím denně přibližně 2–3 hodiny na vodě a k tomu pak chodím zase do posilovny, na kolo či běhat. Takto trénuji 6 dní v týdnu. Samozřejmě, že někdy trénink vynechám, protože už se mi nechce, ale většinou se snažím plán dodržet.
Jako závodnice z vnitrozemského státu máte docela nevýhodu...
Fakt, že nemáme moře, je velký handicap. Za tréninkem musíme dojíždět do ciziny. Většinou trénujeme v místě, kde se pak jedou nějaké závody. Například na jaře jezdíme na Malorku, protože tam začátkem dubna máme světový pohár. Pak se přesuneme do Francie na Azurové pobřeží, kde je další „svěťák“ koncem dubna. Takto trávíme třeba i měsíc a půl v cizině. Pak se vrátíme na pár dní domů a vyrážíme znova.
Na lodi strávíte hodně času. Vozíte si ji po světě s sebou?
Na Laseru jsem posledních pár let strávila tak 140–150 dní ročně. Plus jsem odjezdila minimálně dalších 14 dní na jiných lodích a dalších minimálně 30 dní jsem strávila v letadle či autě. Loď si po Evropě vozím všude s sebou. Když jsou závody v Austrálii, Americe a nebo někde jinde mimo Evropu, tak si loď půjčím na místě, a nebo se posílá kontejnerem. Vždycky je lepší mít vlastní loď, ale někdy je levnější si ji půjčit:).
Dá se nějak jednoduše popsat ovládání lodi?
Loď se hlavně řídí kormidlem, ale aby člověk jel rychle, tak ho musí používat jen v nejnutnějších chvílích. Člověk si pomáhá náklony a „štelováním“ plachty. Když je loď ideálně vyvážená a plachta správně nastavená, tak kormidlo skoro nepotřebujete a loď jede rovně. Když člověk potřebuje zatočit, tak loď nakloní na sebe či naopak na druhou stranu a loď sama začne zatáčet. Když je loď špatně vyvážená, tak člověk musí k dorovnávání na správný směr používat kormidlo, a to pak působí jako brzda. Asi to není moc srozumitelné. Člověk, který nikdy na lodi nejel, si to jen těžko představí.
Foukání větru se udává v uzlech. Co to znamená?
Síla větru se většinou udává ve čtyřech veličinách. Jsou to metry za sekundu, kilometry za hodinu, uzle a Beauforty. V Čechách se nejčastěji používají m/s a km/h, třeba v televizi při předpovědi počasí. V zahraničí na závodech se pak vítr měří hlavně v uzlech. Uzel je definován jako jedna námořní míle za hodinu. Orientační přepočet na metry za sekundu je, že uzle podělíme dvěma. Např: 10 uzlů je 5 m/s, 20 uzlů je 10 m/s atd. V uzlech se taky měří rychlost proudu. Naopak Beauforty se používají často na námořních předpovědích, které visí v přístavech. Když si tedy budete půjčovat v zahraničí loď na dovolenou a v přístavu se podíváte na předpověď a bude tam, že má foukat 5 Beaufortů, tak to znamená, že vítr bude už poměrně silný, kolem 8–11 m/s. Beaufortova stupnice větru má 12 stupňů, při čemž 9. stupeň je již vichřice (vítr kolem 20–24,5 m/s) a 12. stupeň je orkán (vítr nad 33 m/s). Na půjčené lodi se tedy nad 6–7 Beaufortů nedoporučuje vyjíždět z přístavu.
Co je na jachtingu krásného? Co si nejvíc užíváte?
Na jachtingu mě nejvíce baví jízda na vlnách. Hlavně surfování z vln, když vám vítr fouká do zad. To je paráda. Proti větru je to většinou hodně velká dřina . Taky je člověk na čerstvém vzduchu a většinou na nějakém pěkném místě. Když jsem byla malá, tak mě u jachtingu hlavně držela dobrá parta a samozřejmě nějaká ta tajná dětská láska .
Jak daleko se pouštíte s plachetnicí od břehu?
Moc daleko ne. Závodíme poměrně blízko břehu a ani na tréninku nejezdíme daleko. Zatím jsem vždy břeh viděla. Většinou do závodního prostoru jedeme maximálně jednu hodinu.
Máte nějaký jachtařský sen? Že byste třeba plula do Ameriky či kolem světa?
Mým snem bylo se dostat na olympiádu a reprezentovat tam ČR. To se mi snad brzy splní, protože jsem se kvalifikovala do Londýna. Žádný sen na obeplutí světa nemám. Asi bych se bála.
Teď máte před sebou olympijské hry. Kdy Vám máme držet palce? Jaké závody Vás čekají?
Olympijský závod začíná 30. července a končí 6. srpna. Před olympiádou mě čeká už jen jeden světový pohár, který se ale jede na stejném místě, a to v Anglii ve Weymouth.
Za celou redakci palce drží Liduška
(časopis IN!dívčí svět - prázdniny 2O12)
