Můžete zavzpomínat na úplné začátky, kdy jste se postavila na lyže?
Nepamatuju si, samozřejmě:). Ale naši vždycky dávají k lepšímu historku, že jsem dřív jezdila na lyžích, než chodila. Když jsme seděli na kopci, dělala jsem si bábovičky ze sněhu a na nohou měla lyže, tak asi vypadaly moje první kontakty s lyžemi.
Jak jste se dostala ke sportu, který děláte?
Samozřejmě díky rodičům. Táta se strejdou byli průkopníci akrobatického lyžování u nás a my se sestrou a bratranci jsme byli takoví pokusní králíci. Začínali jsme především s disciplínou balet na lyžích, která už v dnešní době neexistuje, a přes tento „balet” jsme se nějakým způsobem dostali až k jízdě v boulích.
V čem je jiný balet na lyžích?
V podstatě je to krasobruslení na lyžích s tím rozdílem, že lyžař používá kratší lyže a delší hůlky. Jezdilo se na menších kopcích, takže Čechy měly pro tento sport ideální podmínky. Bylo to opravdu hodně podobné tomu krasobruslení – jezdila se sestava na hudbu, různé přemety přes hůlky, vruty. Jízda v boulích je už samozřejmě o něčem jiném, hlavně je víc fyzicky náročná.
Proč tedy právě jízda v boulích?
Já si ji nevybrala. Za mě vybírali rodiče. V podstatě si myslím, že všechny sporty, u kterých začínají malé děti, jsou ovlivněny výběrem rodičů.
Jízda v boulích. O co jde? V čem je náročná?
Jde o 30–40 vteřin jízdy v boulích, tedy na speciálně upravené trase. Nejezdí se přes vršky boulí, jak si většina lidí myslí, ale mezi nimi, to znamená, že mezi dvěma řadami boulí vedle sebe vznikne cestička, a to je ta ideální stopa, kterou má lyžař jet. Na trase jsou také dva můstky, což znamená dva skoky. Nemůžu vám říct, kolik je tam boulí, protože to záleží na typu kopce, ale celá jízda a skoky jsou určitě náročné na nohy a záda. Samozřejmě se nevyhnu úrazům.
Co Vás na sportu nejvíc baví?
Nejvíc? Mám ráda sport jako takový. Zvlášť u jízdy v boulích mám ráda její „zákulisí“, protože není rozšířená mezi tolik sportovců. Boule nejsou masový sport, jsme taková větší rodina. Malá skupina lidí, kde se všichni známe osobně, ale všichni dělají maximum pro výsledek. To není párty sem, párty tam a žádný trénink jako u snowboardingu.
Je něco, na co nerada vzpomínáte?
Asi by se by se našla spousta negativních momentů, hlavně kolem těch 15–16 let. V té době určitě byly věci, které bych dělala raději než lyžování, trénování a pocení se někde za kopcem, zatímco kamarádky chodily na diskotéky. Ale jsem ráda, že mě u toho rodiče přidrželi, i když někdy možná silou (smích). Jsem jim za to vděčná. Vždycky mě podrželi a teď už profesionálně lyžuju pro sebe, protože chci.
Máte přezdívku helikoptéra.
Skok, který v boulích skáčeme se nazývá helikoptéra. Jde o otočku o 360° a já jsem jako jedna z mála byla schopná skákat různé variace tohoto obratu. Podle toho mi pak začali přezdívat „slečna helikoptéra”.
Je tedy autorkou helikoptéry sama „slečna helikoptéra“? Jste tedy autorkou/tvůrcem nového skoku?
Ne, ten skok jsem si nevymyslela. Ve všech druzích sportů je to tak, že holka nemůže být inovátor, co se týká nových variací. Pokud skáču něco nového, je to vždy jen maximálně v ženské kategorii. Ale nikdy nevymyslím nový skok, protože muži jsou napřed, a proto budou mít ve všem prvenství.
Co Vaše novinka dvojná helikoptéra?
O žádný nový vynález nejde. Muži už skáčou i trojné. Stejně jako v jiných sportech i tady jsou kluci prostě napřed. Ve sportovních výsledcích se asi muži a ženy nemůžou porovnávat. Ale mezi ženami jsem zatím já a jedna Američanka, které dvojnou helikoptéru skáčeme.
Jak vypadá Váš den?
Záleží na tom, kde ho prožívám a jaké je zrovna roční období. V létě trénuju ve sportovním středisku ve Štítech skoky do vody a tam mám čtyřfázový trénink – ráno hodinu a půl skáčeme do vody, potom je hodina suchého tréninku, ten zahrnuje skoky na trampolíně a sprinty, v další fázi máme posilování různého druhu, modely z překážek nebo cviky s medicimbalem. A pak se člověk navečeří, protáhne, což je taky součást tréninku. Tak to je vždycky tři dny a k tomu jeden den volna. V zimě se pak trénuje na „živém sněhu”.
Co děláte ve volném čase?
Pokud je to během soustředění, tak se jen válím a doháním školu. Po sezoně v dubnu opět doháním školu, jedu někam na dovolenou a pak zase trénink:).
Máte kromě lyžování jiný oblíbený sport?
Sporty mám ráda všechny. Ráda jezdím na horském kole, baví mě squash, horolezectví, teď jsem začala trochu i s golfem. Sportů, u kterých se dá relaxovat, je určitě hodně.
Máte jako vrcholová sportovkyně speciálně upravený jídelníček?
Neexistuje norma, která by platila pro všechny lidi, co se týká jídla. Každý člověk je individuální, i když jsou určitá pravidla, která by se měla dodržovat. To znamená jíst málo mastného a smaženého a mít celkově správnou životosprávu. Já jsem původně měla svůj speciální jídelníček, ale mám tu výhodu, že jako vrcholový sportovec hodně spaluju, takže i příjem energie můžu mít vysoký. V podstatě mi bylo řečeno, že můžu jíst cokoliv. A protože nejsem zvyklá jíst knedlíky, tak mě opravdu nic neomezuje. Správná životospráva u mě není žádný problém:). Snažím se ale vyhýbat sladkému nebo smaženému, nechodím do KFC nebo McDonaldu, ale není to tak, že bych řekla „Dneska si nedám kostičku čokolády, protože nemůžu”.
Čeká Vás olympiáda - jak probíhají přípravy?
Připravuju se stejně jako na každou jinou sezonu, snažím se nic moc neměnit, protože tento styl tréninků a soustředění se mi osvědčil. Ale rozhodně se snažím vyhýbat se hazardům se zdravím, protože olympiáda je rozhodně dost důležitá a byla by opravdu velká škoda se zranit.
Stanovila jste si nějakou metu, které chcete na olympiádě dosáhnout?
Párkrát už jsem na té špičce stála a ráda bych se dostala co nejvýše i tentokrát. Samozřejmě myslím i na medaili, ale soustředit se na 30 vteřin jednou za čtyři roky, vychytat formu přesně na ten daný okamžik, to je hrozné umění. Tady už nejde jen o talent a natrénování, souvisí s tím spousta dalších aspektů – člověk se musí dobře vyspat, taky musí být optimální počasí… Není to jen tak.
Nikola Sudová
Narozena: 17. 3. 1982 v Jablonci nad Nisou
Studium: TU v Liberci, Pedagogická fakulta, učitelství pro 2. stupeň ZŠ obor tělesná výchova a zeměpis
Největší sportovní úspěchy: stříbro z MS juniorů 2001, stříbro z MS 2005 (Ruka), 6. místo na OH 2006 (Turín), vítězka dvou závodů SP, bronz z MS 2009 (Inawaširo)
Za rozhovor děkují a boule na boulích nepřejí Radka a Anett (časopis IN dívčí svět - leden 2010)
