SNOWTUBING
Aneb jízda v „gumovém člunu” ve sněhové dráze. Ideální bláznivina pro větší skupiny lidí, zapojit se může opravdu celá rodina, neexistuje tu věkové omezení.
Žádné brzdy, žádní instruktoři, člun prostě sviští z kopce dolů a jeho trasu určují pouze sněhové valy. Styl pro sjezd dolů je plně v rukou jezdce – vsedě, po hlavě, na zádech... záleží jen na odvaze. Snowtubing je zábava na celé odpoledne, jedna jízda stojí průměrně dvacku (permanentky vyjdou ještě levněji) a provozuje jej prakticky každé větší lyžařské středisko.
SNOWCART
Snowcart je oproti gumákům u snowtubingu speciální vozítko, se kterým se jezdec bude muset před první jízdou seznámit trochu víc. Odměnou mu za to bude pořádná dávka adrenalinu.
Vynález jménem snowcart má plně odpružené, délkově nastavitelné sedadlo, dvě nožní brzdy, a díky tomu také citlivé řízení. Možné je také připojit osvětlení a vypravit se do terénu i večer (světlomety zaručí minimalizaci nehod). Snowcart (tedy jakési vylepšené sáně) si nejlépe rozumí se sáňkařskou dráhou a určitě netřeba dodávat, že po ní frčí docela slušnou rychlostí.
SNOWRAFTING
Opět velmi adrenalinová disciplína. Jak sám název napovídá, zasněžené svahy se sjíždějí v raftových člunech a ty mohou nabrat pořádnou rychlost.
Bezpečnější variantou je snow bungee rafting, kdy je raft připevněný ke gumovému lanu (stejně jako u bungee jumpingu), které letící snowraft včas zachytí. V dráze pro sněžný člun jsou často vybudovány skoky a hrany, díky kterým se z obyčejného raftu stává vznášedlo.
Další bezpečnou variantou je jízda v předem připraveném koridoru do protisvahu. Koryto musí být dostatečně široké, aby se v něm člun třeba mohl otáčet, a zároveň precizně vybudované, aby z něho raft nemohl vyjet. O brzdění se pak postará protisvah. U nás se nejčastěji setkáte se snow bungee raftingem.
SNOWKITING
Snowkiting je v podstatě kombinace draka a lyží nebo snowboardu. Dobrému lyžaři nebo snowboardistovi tedy stačí naučit se ovládat kite (draka, samozřejmě ne papírového) a za den se naučí jezdit sem a tam jako nic.
Sportovní draci připomínají spíše padáky z pevných textilních materiálů. Začátečníci by měli jezdit ve slabém větru a na hodně otevřených plochách bez překážek (sem patří i elektrické dráty) a později zařadit efektní skoky a otočky. Lokalit pro snowkiting je u nás dostatek, stačí větší rovná plocha (zamrzlé rybníky či jezera s několikacentimetrovou vrstvou sněhu jsou ideální). Ale pozor na silný vítr, ten umí hnát snowkite pěknou rychlostí, a nekontrolovatelný pád může být hodně nebezpečný.
SKIJÖRING
Spojení příjemného s užitečným: běžky a pes s postrojem, a o skvělou jízdu je postaráno. Člověk si zalyžuje a pes se vyžije.
I když to zní jednoduše, skijöring vyžaduje umění a disciplínu (zejména pro hafana :-) ). Sport má své kořeny ve Skandinávii, kde se původně jezdilo za soby nebo koňmi (mnohde se za koňmi jezdí pořád). Hlavní je speciální postroj, tedy bederní pás nebo horolezecký sedák a k němu 2,5–5 metrů dlouhé lano (ideálně opatřené tlumičem, díky kterému jezdec neucítí škubnutí). Pes, kterým se dospělý člověk nechává táhnout, musí mít aspoň 15 kg. V každém případě však platí základní podmínka: psí disciplína. Mohlo by se taky stát, že jezdec díky neposlušnému psovi skončí zaklíněný mezi stromy s polámanými kostmi. Ideální tréninkovou metodou pro skijöring je tzv. cani-cross – běh se psem. Princip je stejný, jen na nohách jsou místo běžek trekové boty.
Anett (časopis IN!dívčí svět - leden 2010)
