Zkouška a přijímací pohovory

 Fámy

• Kluci říkají, že když má někdo něco v hlavě, je úplně jedno, jak vypadá. Géniům nikdo nevytkne, že chodí v teplákách a půl roku si nemyli hlavu. Prý nezáleží na tom, co mám na sobě, ale co vím a umím.
• Holky si většinou zase myslí, že dobře vypadat znamená půl úspěchu, dokonce kdyby zkoušel muž a holka by přišla ve vypasované halence a minisukni a udělala na něj oči, nemusí umět vůbec nic a projde.

Zákon schválnosti?

• Zkouška je vždycky trochu drama a může přinést úspěch nebo zklamání. Hodně záleží na tom, jak odpovědně se připravíme.
• Házet vinu na zkoušejícího, nedostatek času, horko nebo zimu když víme, že jsme se nepřipravili tak, jak jsme měli, abychom zkoušku udělali, nám nepomůže. Je lepší přiznat si, v čem byla skutečná chyba.
• Je dokázáno, že když něco dobře umíme, třeba hrát na klavír, podáme před obecenstvem lepší výkon než doma v obýváku, a naopak – když něco dostatečně neumíme, v obýváku to zahrajeme lépe něž před nabitým sálem.

První dojem

• Rozhoduje především to, co umíme, ale nemyslete si, že to je jediný zdroj informací o nás. U přijímacího pohovoru nebo přijímacích zkoušek rozhoduje víc dojmů.
• Už při čekání před zkušební místností pozdravíme všechny, kdo budou procházet kolem, hlavně ty, kdo budou vcházet dovnitř. Nikdy nevíme, kdo to může být!!!
• O mnohém rozhodne už první dojem – jak vstoupíme dovnitř, jak se usmějeme, jak pozdravíme.
• Pak vstupuje do hry naše oblečení: mělo by být solidní, čisté a upravené, nevyzývavé. Úplně vyloučíme sportovní oblečení, džíny, sandály, sportovní boty, trička, kratičké minisukně.

Užitečná pravidla

• Ruku podává zkoušející. Stiskněte ji pevně, ale ne drtivě. Nemusíte dokazovat, jak doma posilujete :).
• Usedneme, až když nás zkoušející vybídne. Posadíme se spíš na přední okraj židle, neopíráme se, nohy máme u sebe. Rukama gestikulovat můžeme, ale neopíráme se lokty o stůl.
• Hovoříme nahlas, tak, aby nám zkoušející dobře rozuměl. Mluvíme spisovně, jasně a srozumitelně. Při řeči se díváme na zkoušejícího, je-li jich víc, pak na všechny, nikoho neopomineme – co kdyby právě ten opominutý byl ten nejdůležitější?
• Nerozumíme-li otázce, nestydíme se zeptat. Je to lepší, než ji nezodpovědět.

Takže, jak to vlastně je?

1. Na přijímací pohovor nebo zkoušku se důkladně připrav, mockrát v životě je zas až tak dělat nebudeš.
2. Nestačí jen ovládat téma, které je předmětem zkoušky nebo pohovoru. Současně budíme jakýsi dojem a ten rozhoduje o našem úspěchu stejně jako znalosti.
3. Nepodceňuj příchod, pozdrav, úsměv, vhodné oblečení. Nikdy nemáš druhou šanci udělat první dojem.
4. Mluv zřetelně, nahlas, věcně, spisovným jazykem.
5. Neopírej se lokty o stůl ani se nerozvaluj v křesle. Hlídej si všechno, co o nás vytváří dojem.

Otištěno z knihy Slon v porcelánu, vydal Albatros 2006 (časopis IN!dívčí svět - březen 2007)