Internát? Ani náhodou!!
„Ona se snad úplně zbláznila, asi jí nedochází, že bude muset bydlet na intru... Chápeš to? To bych nezvládla,” Markétu to sebralo pořádně. Nevím, jestli si její mladší sestra neuvědomuje luxus domova? Párkrát mi o tom povídaly Maruška, Blanka a taky Evka, co na intru bydlely:
- Na intr jsem odjížděla každou neděli. Připadala jsem si ochuzená o víkend a mrzelo mě, že s přáteli trávím čím dál méně času, začínali mi být hodně vzdálení.
- Musela jsem si zvykat na omezení svých možností, na intru byl daný přesný řád, který jsem musela dodržovat – vycházky, hra na klavír, omezený internet, noční klid...
- Za špatné známky nebo nějaký prohřešek jsem mohla očekávat postih – třeba zatrhnuté vycházky.
- Místo rodičů jsem musela poslouchat vychovatele, musela jsem hlásit, kam jdu a kdy přijdu.
- Chlapecký intr je oddělený od dívčího, každý je na jiném patře a návštěvy nebyly
Nechodím sem jen přespat, je to můj domov
„Hele, ty moje kámošky na intru bydlely,” přemýšlím, jak na těch internátech najít něco pozitivního, „není možné, že by to bylo tak k nepřežití, ne?”
- Internát bylo ideální místo pro změny a poznávání nového.
- Holky si půjčovaly šaty, navzájem se malovaly a česaly, měla jsem spoustu možností, kdo mi vysvětlí matiku nebo angličtinu.
- U mnoha škol existují církevní intry, kde je k dispozici kaple a otec spirituál, studenti organizují společné modlitby, adorace a mše svaté.
- I když nejsi na církevním intru, určitě se dá ve farnosti objevit nějaké spolčo.
- Internáty nabízejí spoustu možností, jak trávit volný čas – sport, tvořivé dílny, sbor, taneční večery, promítání filmů...
- Do školy to bylo pár kroků. Náš gympl ÁGé byl dokonce v jedné budově s intrem, stačilo přejít chodbu.
- Spolubydlící jsme si mohly vybrat.
- Vychovatelky tu byly pro nás. Kdykoliv mě rády vyslechly, poradily, povzbudily.
Nebojte se vzdálenosti, jděte za svým snem
„OK, OK, když zdůrazníš i ty příjemné stránky, vypadá to docela fajn,” přestává být Markéta tak skeptická. „Ale stejně si říkám, jestli to vážně stojí za to...”
Nejraději vzpomínám na radostné mladé lidi, kteří chtějí tvořit opravdová přátelství i nezapomenutelné zážitky. Na vychovatele, kteří tam byli pro nás, kteří se nad nás nepovyšovali a parádně se s nimi povídalo. Na pocit, že nade vším, co jsem tam dělala, s kým jsem byla a mluvila, byl náš Nejvyšší… a byl s námi v období radosti i zkoušek.
Maruška (Arcibiskupské gymnázium, Kroměříž)
Vždy pro mě bylo samozřejmostí, že rodiče a přátelé jsou tu pro mě, kdykoliv budu chtít. Když jsem začala ze střední jezdit domů jen na víkendy, uvědomila jsem si, že na intru nic takového nemám. A jak moc mi domov chybí. Ale možná i díky tomu jsem se naučila pravidelně modlit a spoléhat na Boží pomoc. A zjistila jsem, že můj nebeský „táta” je na intru se mnou. Kdybych bydlela doma, nikdy bych si neuvědomila, co mám. Myslím, že to byla Boží cesta pro mě a k Němu.
Blanka (Střední škola zemědělská, Opava)
Čtyři roky utekly jako voda, ráda na ně vzpomínám a nikdy bych neměnila. Naučila jsem se být samostatná, respektovat druhé (spolubydlící), navazovat nová přátelství... Jestli váháte nad přihláškou, protože škola, na kterou byste chtěli jít, je daleko a museli byste být na internátě, rozhodně se toho nebojte, jděte za svým snem!
Evka (Střední pedagogická a zdravotnická škola, Krnov)
Rady tetky myšky :-)
- Šampony a pasty na zuby je dobré si podepsat – rády se zapomínají v koupelnách a pak se těžko hledají.
- Když maminka balí buchty, je dobré myslet i na spolubydlící.
- Pořádek dělá přátele i na pokoji.
- Pozor, existuje zákon schválnosti – super triko, které si chceš vzít v sobotu na zábavu, leží na intru ve skříni.
Anett (časopis IN!dívčí svět - březen 2009)
