Táboráky a rybník, to se nedá zapomenout
Prohlížíme si fotky z rodinných dovolených, na kterých se na nás usmívají naše tři dcery. Tenkrát jsme stavěli a všichni kroutili hlavou nad naší nezodpovědností. Jak můžeme opustit nedodělanou stavbu a odjet si na dovolenou? Byly to nejhezčí týdny v roce a naše děti nám to oplácely nadšením při každém táboráku, veselých hrách v rybníce nebo procházkách po lese.
Ale vše nebylo tak idylické
Začala jsem pozorovat, že naše nejstarší již není tak nadšená. A postupně se přidávaly různé výmluvy, aby s náma nemusela jet. Postupem času se začala podobná nechuť objevovat i u dalších dvou. Přemýšlela jsem, co by asi tak zaujalo všechny, a zdálo se mi, že už to mám. Chce to přece něco nevšedního, proto jsem navrhla: „Holky, co kdybychom strávili pár dní v Římě, podíváme se na památky, po cestě se můžeme vykoupat v moři!” Nejstarší byla s odpovědí rychle hotová: „Mami, to tam jako budeme obdivovat ty budovy? Nevím, co na nich vidíš.” Kamarádi jsou kamarádi. Donutilo mě to zavzpomínat si sama na sebe, jak jsem se chovala, když jsem byla stejně stará. A uvědomila jsem si, že kupodivu podobně! Všechno, co jsme dělali s kamarády, bylo perfektní, a dovolenou s rodiči jsem přetrpěla.
Konečně mi to došlo!
Naše děti potkalo něco podobného. Vypadalo to, že společné dovolené jsou tabu. Přesto jsme se pokusili minulý rok o takovou malou fintu. Malá finta – expedice. Nahlásili jsme naše holky do Norska a sebe (mě a manžela) jako pracující tým, zásobovače a zdravotníka. Vypadá to jakou bouda, ale vyšlo to. Moc jsme se snažili a dělali jsme, jako že k naši dětem nepatříme. Měli jsme stejné zážitky, ale prožívali jsme je samostatně. Dalo nás to hodně dohromady a vraceli jsme se moc spokojení.
Dovolená letos?
Dcery přišly už v lednu, že je třeba se domluvit na rodinnou dovolenou, aby nám vyšel společný termín. To je skvělé!!! Termín už máme. Ale blíže určit, kam pojedeme si netroufáme. V rodinné anketě jsme se dozvěděli, že nejstarší a prostřední nechtějí určitě k moři. Nejmladší chce zase jedině k moři, hlavně ne do hor, kam to táhne ty starší. Možná, že nebude úplná spokojenost, že se během těch společných chvil někdo zaškaredí nebo zamračí, třeba překonáme nějakou tu „ponorku”, ale už poznávám, že to nevadí. Důležité je, že budeme zase chvíli spolu. Jsem ráda, že nás naše děti vzaly na milost a ještě to s námi zkusí.
Máte to ve svých rukou
Až se ti bude zdát, že strávit týden s rodiči je otrava, prosím, ještě to s nimi zkus. Možná jim nedošlo, že už nejsi malá holčička. Ale i my rodiče se musíme učit a potřebujeme tvou trpělivost.
Přeji ti, ať se ti vydaří letošní léto a najdeš něco pěkného i na rodinné dovolené.
Napsala Hanka K. ( časopis IN!dívčí svět – prázdninový speciál 2006)
