Ubytovala jsem se u babičky v útulném podkrovním pokojíku. Z něj mám celou vesnici jako na dlani. Celé dny ležím na zahradě a chytám bronz. No, aspoň něco. Zatím jsem tu nepotkala ani nohu. Je tu šílená nuda. Ještě, že mám empétrojku. Už jsem přečetla všechny knížky a časopisy, které jsem si přivezla.
Dnes je neděle a babička chce, abych s ní šla do kostela. Já v Praze nechodím. Mamka je věřící, ale taťka ne, a tak mě nikdo nenutí a můžu si vybrat. Dnes kvůli babičce půjdu, aspoň bude mít radost. Když jsem přišla do kostela, překvapilo mě, že tam je dost mladých lidí. Jak jsem se tak rozhlížela po kostele, zahlédla jsem dlouhovlasou dívku. Když mě uviděla, jen tak mi zamávala...
Jsem na zahradě, hraju si s babiččiným psem Badem. Přes plot jsem zahlédla tu holku z kostela, jak jede na kole. Když si mě všimla, usmála jsem se na ni a ona zastavila u našeho plotu. Zjistila jsem, že se jmenuje Kristýna a je jí stejně jako mně. Hned jsme se skamarádily a prokecaly spolu celé odpoledne.
Dnes jsem byla s Týnou u rybníka. Co ji znám, už se mi tady nezdá taková nuda. Vzala mě na výlet na kole a zítra se chystáme na kolečkové brusle. Ani jsem netušila, že zde budou mít takovou super trasu. Jak tak ležíme u vody a sluníme se, najednou nám někdo udělal sprchu. Já i Týna jsme začaly ječet, jak jsme se lekly. Byl to kluk z vedlejší deky – Ondra. Kristýna s ním chodí do spolča. Nevypadal špatně:).
Odpoledne přišla Týna a pozvala mě na zábavu. Doufám, že to nebude žádná vesnická dupárna. Má tam hrát Argema, tak snad to bude dobré. Přemýšlím, co si mám vzít na sebe. Nejdřív jsem chtěla jen nějaké tílko, ale protože to bude venku na výletišti, tak by to nebylo úplně ono. Nakonec jsem se rozhodla pro klasiku a vzala si svoje zamilované zelené tričko, džíny a mikču. S Týnou jsem měla sraz v devět u vchodu. Ve skrytu duše jsem doufala, že přijde i Ondra. Ze začátku hráli rychlé písničky, a tak jsme se nehnuly z parketu. Seznámila jsem se s dalšíma holkama z vesnice a celkem jsme si užily legrace. Ondřeje jsem ale nezahlédla. Když začaly hrát pomalé písničky, šly jsem si sednout. Ale dlouho to netrvalo. Za chvíli pro nás přišli nějací kluci. Pro mě taky jeden přišel. Vypadal dobře a navíc byl sympatický. Jak jsme kroužili po parketu, najednou jsem spatřila Ondru, jak je opřený o výdejní stánek. Polilo mě horko. Když skončila písnička, omluvila jsem se mému tanečníkovi a šla jsem Ondru hledat. Už tam ale nebyl. Málem jsem se rozbrečela.
Dnes se mi vůbec nechce z postele. Zdálo se mi o Ondrovi, má krásné hnědé oči. S Týnou jsme se domluvily na akci „Třešně, třeste se.” Když jsem psala Ondrovi, aby šel s námi, napsal, že nemůže. Byla jsem z toho smutná a přemýšlela jsem, jestli to není kvůli mně. Jestli jsem neudělala včera na zábavě něco špatně. Na třešně jsem nakonec taky nešla a zůstala doma. Alespoň pomůžu babičce s obědem. Uvařila jsem lečo. Mňam, opravdu se mi povedlo.
Blížila se druhá neděla a já se těšila, že uvidím Ondru alespoň v kostele. Týna přišla zase celá nadšená z jakési akce, která bude v nedalekém městě. Prý je děkanátní setkání mládeže a že bych tam neměla chybět. Moc se mi nechtělo a ještě navíc to bylo v neděli, když měli přijet naši.
V neděli přijeli a vzali babičku do města za kulturou – hrála tam jakási dechovka. A mě s Týnou vzali na setkání. Ondřej dnes v kostele nebyl, ale hned jsem se dozvěděla proč. Byl totiž od rána ve městě a chystal setkání. Byl jako pořadatel a úžasně mu to slušelo. Měl šátek uvázaný na piráta, a když nás uviděl, přišel nás pozdravit. Úplně se mi z toho podlomila kolena.
Setkání bylo fajn. Naučila jsem se tam hrát pár perfektních písniček na kytaru. Zůstaly jsme tam s Týnou až úplně do konce a pomáhaly jsme pořadatelům s úklidem. Byla to pořádná fuška, ale když nám asistoval Ondra, tak to šlo dobře. Pořád jsme se něčemu smáli. Nakonec nás vzal autem domů.
Poslední týden u babičky byl nezapomenutelný. Dnes jsem byla s Ondrou na nedalekém hradě. Jeli jsme tam na motorce. Musím říct, že jsem se opravdu nenudili. Na zpáteční cestě jsme se stavili na zmrzlinu a když jsme chtěli jet dál, tak motorka jen párkrát škytla a nechtěla se hnout. Tak jsme chodili po domech a prosili o benzín do motorky. Líbí se mi, že se Ondra nevzdává. Místo zbytečných nadávek se snaží věci řešit.
Začali jsem spolu chodit. Jsem nejšťastnější člověk na světě. Pořád spolu něco podnikáme. Právě se vracíme z malé malinové brigády. Týnin strejda má velký sad, kde pěstuje maliny, a tak jsme mu byli se spoustou dalších kamarádů pomoct. Cestou mi Ondra utrhl kytku. Schovala jsem si ji do své oblíbené knížky.
Zítra jedu domů. Jak rychle to uteklo. Nechce se mi pryč, ale nejde to jinak. Vzpomínala jsem na to, jak jsem byla naštvaná, že sem jedu. Totálně jsem se mýlila, když jsem si myslela, že se tady budu nudit. A za všechno může Týna. Nebýt té, nikdy bych neprožila tak super prázdniny. Dala jsem jí malý dáreček, aby na mě nezapomněla. Večer jsem byla na procházce s Ondrou. Přála jsem si, aby nikdy neskončila. Ještě, že existují mobily a net. Vyměnili jsme si čísla a budeme si psát...
Dnes je tady všechno naposledy. Ranní mše, pokec ve farní kavárně, rozloučení a poslední úžasný oběd od babičky. Rozhodla jsem se, že začnu chodit s mamkou každou nedděli do kostela. Týna říkala, že tam bude určitě taky takové spolčo, jak oje zde. To by bylo super. Mamka už je tady. Poslední pusa pro babičku. Zase přijedu. Nejraději už zítra:).
Terka (časopis IN!dívčí svět – prázdninové číslo 2007)
