"Co chceš?" ptala jsem se hlasu.
"Víš jak jsi říkala, že si něco přeješ a tak.......no splní se to! Pojď ven!" šeptal hlas.
"A s kým?"
"Se mnou."
"Já nevím kdo jseš..."
"Ty fakt ještě spíš? Přece Sam......." řekl hlas...teda Sam. Můj nejlepší kámoš.
"Oh...to jseš ty..no jasně...hm...a kam to chceš jít? Nemůžem jít zítra po škole?" zívla jsem.
"Ne.....bude to fungovat jen tuhle noc" přesvědčoval mě Sam.
"Fajn....za deset minut jsem dole."
"Kam teda jdeme?" ptala jsem se Sama, když už jsme byli pár metrů od domu. "Uvidíš....pak se Ti splní Tvoje přání," sliboval Sam.
Po zbytek cesty jsem mlčela a přemýšlela. Já sama jsem si matně vzpomínala jak jsem si stěžovala, že se mi nikdy nic nesplnilo a že bych chtěla aby se mi nějaké přání konečně splnilo. Vlastně bych si na to ani nevzpomněla nebýt....Sama. Nikdy jsem neměla pocit, že mě opravdu poslouchá. Myslela jsem, že ho moje řeči nudí a jdou mu jedním uchem tam a druhým ven. Ale on si to pamatoval.....
"Teď sem....." ukazoval mi cestu Sam. Prodírali jsme se křovím. "Kdy už tam budeme?" začala jsem po pár minutách naříkat. Obličej jsem měla podrápaný od trnů na větvích a nohy mě začínaly bolet. "Ještě kousek....za chvilku tam jsme," dušoval se Sam. A opravdu...měl pravdu. Po několika minutách jsme vyšli na krásný palouček, který měl největší dominantu tůňku. Zářivou a křišťálovou. Na paloučku rostlo plno kytiček a ozařoval ho krásně měsíc. Voda v tůni se krásně třpytila pod jeho svitem.
"Pááááni......" vydechla jsem pouze. "Je to tu jen jednou za pár let...a už se mně díky tomuhle místu splnilo pár přání tak jsem si říkal......" koktal Sam. "Pššt," zašeptala jsem. Tohle kouzelné, doslova magické místo ve mně vyvolalo pokoru. Tak silnou, že jsem jí nemohla vzpouzet. "Pojď," táhl mě za ruku Sam k tůňce. Zastavili jsme se těsně před ní. Měsíc nás silně ozařoval. Byla jsem jak v nějakém bílém snu. "Teď si něco přej. Zavři oči a mysli jen na to co si přeješ," řekl mi Sam a chytil mě za ruce. Zavřela jsem je a přemýšlela, co bych si mohla přát… Najednou mně všechny moje předchozí přání připadaly tak povrchní a hloupé. Dostat se do Holywoodu, stát se slavnou herečkou.....to mi opravdové štěstí nepřinese. Vždyť můžu být šťastná i bez toho.
Uvědomila jsem si co vlastně chci a nemusela jsem čekat, až se to nějakým kouzlem splní. Přiblížila jsem se k Samovi a políbila ho. Otevřel oči, usmál se a objal mě. Naše přání se splnila. Měli jsme jeden druhého.
Gabča Brázdová
