Hráli jednu písničku od Jiřího Schelingera. Jmenovala se „Nám se líbí”. Při poslechu jsem si vzpomněla na jednoho kluka v tanečních, na Ondru. Je takový zvláštní. Žádný krasavec, ale tancovat umí dobře. Docela jsem se s ním bavila. Začaly jsme se na to téma s Terkou a Janou bavit a porovnávaly přednosti různých známých lidí. Na každém jsme se snažily objevit, čím je přitažlivý a zajímavý. Bylo to docela zábavné. Najednou Tereza zmlkla a na čele se jí objevila vráska. Tu tam má vždycky, když začne usilovně přemýšlet. „Právě mě napadla jedna hra,” prohlásila po chvilce, „tu bychom si mohli zahrát zítra u táboráku. A bude to určitě super!”
...je to úplně nová hra a jde v ní o to, abychom poznali, v čem je každý z nás dobrý!
A tak následující večer, když začínala zábava u ohně váznout, vytáhla Tereza několik papírů a propisovaček, zamávala s tím, aby si jí ostatní všimli, a prohlásila: „Mám nápad. Zahrajeme si Hru na pravdu.” „To snad nemyslíš vážně,” ozval se Martin. „Takovou hloupou hru hrát nebudu.” I ostatní se tvářili rozpačitě. Tu pitomou hru na fanty že bychom měli hrát? A k čemu jsou ty papíry?
Když nám Terka vysvětlila, že je to úplně nová hra a že v ní jde o to, abychom poznali, v čem je každý z nás dobrý, zjistili jsme, že jde pouze o shodu názvů, a s chutí jsme se do hry pustili.
Jak na to?
„Nejdřív si svůj papír v pravém horním rohu podepište a potom na něj napište všechny své dobré vlastnosti. Jo, a je to samostatná práce,” dodala Tereza s úsměvem.
Začali jsme přemýšlet. Každý o sobě věděl, že je v něčem dobrý, ale konkrétně pojmenovat své dobré vlastnosti, to dalo docela práci. Mnozí žužlali propisku, funěli, ale na něco pořádného nemohli přijít. Nakonec se nám podařilo pár vlastností napsat.
„Teď dá každý papír sousedovi vlevo. Na lístek, který dostane od souseda, napíše, co všechno se mu líbí na člověku, který je podepsaný na papíře.” „A to mám to hodnocení, co napíšu třeba tady Martinovi, taky podepsat?” nebyla mi ještě jasná pravidla hry. „Co já vím, jak chcete,” řekla Tereza. Nakonec jsme se dohodli, že tu chválu na ostatní kamarády si podepisovat nebudeme. Někteří by se mohli chtít někomu zavděčit a nebylo by to upřímné. Postupně šly papíry z ruky do ruky, až se všechny vrátily k majitelům.
Na lístečku si každý mohl přečíst, co si o něm druhý myslí…
Všichni si teď mohli přečíst, co dobrého na sobě vidí oni sami a co si o nich myslí kamarádi. „Sním všechno, co se uvaří, nejsem mlsný,” znělo například sebehodnocení na Jirkově papíře. „Neskáčeš do řeči, když druhý něco vypráví,” ohodnotil jej kdosi.
A tak byli všichni občas dost překvapeni. Ani by je nenapadlo, čeho všeho si ostatní všimli. Co se druhým na nich líbí. Na každém papíře bylo něco jiného.
- Jsem s tebou rád, protože jsi kliďas.
- Je na tebe spolehnutí.
- Umíš udělat legraci.
- Máš spoustu dobrých nápadů, hodně se od tebe učím.
- Líbí se mi, že umíš udržet tajemství a všechno hned nevykecáš.
- Když něco začneš, doděláš to až do konce
- Žasnu, jak to umíš se svým malým bráchou, nikdy se nehádáte.
Zavládlo ticho
Seděli jsme, dívali se do svého papíru a přemýšleli. „Díky!” řekl kdosi. Všichni jsme se na sebe usmívali a každý z nás si byl jist, že okolo sedící mě mají rádi a že díky nim můžu zjistit, jaký opravdu jsem.
Je fajn si přečíst, že jsem fajn:)
Později mi Terka prozradila, že si papírek ze hry schovala. A když se jí vůbec nic nedařilo, někdo jí vynadal a cítila se hrozně, zalezla do pokoje a znovu si ho přečetla. A pomáhalo to! Vždycky si pak uvědomila, že přece jenom není tak nemožná a druzí si na ní něčeho cení.
Dobrý nápad
Zkuste i vy zjistit, čeho si na vás ostatní váží. A nemusí to být jen v partě, ale třeba i doma. To pak budete koukat, jaké poklady objevíte. A pro příště už budete vědět, že i když to tak někdy nevypadá, máte v sobě něco, co se ostatním líbí.
Připravila Anička (časopis IN!dívčí svět)
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.
