Vraťme se zpět do situace, v níž se nachází hlavní hrdinka - dívka, která zažívá doma jen nezájem a ve škole posměch. Kamarádka jí namluví, že Josh, její chlapec, se o ni zajímá kvůli sázce, ne proto, že by ji měl rád. A ona, zaplavena pocitem opuštěnosti a zrady, vylezla na střechu a rozhoduje se, zda se zradou žít dál...
Smutno od Marty
Trochu se naklonila směrem dopředu a ucítila, jak jí něco sklouzlo pod tričkem po holém těle a s cinknutím dopadlo na střechu. Maličký zlatý křížek na řetízku.
Roztřeseně se posadila kousek od okraje střechy. Vzala přívěšek do dlaně a trochu se zachvěla. Byl od její babičky. Dala jí ho k narozeninám, k těm posledním před tím, než umřela. Babička. Dětství. Na chvíli zapomněla na své trápení, na Joshe, na touhu skončit se životem. Ta malá zlatá věc pro ni teď byla symbolem útěchy a naděje.
Jako malá chodívala s babičkou do kostela, čítávaly doma společně obrázkovou Bibli a tak často se jim chtělo smát. Smát, žít, milovat, obejmout nejraději celý svět! A od její smrti, kolik je to let, se všechno změnilo. Zůstal jí přísný otec holdující alkoholu, matka se svými milenci, spousta smutku, černá barva, tma. A před nedávnem, po tak dlouhé době, konečně zase našla lásku. Alespoň si to myslela, alespoň tomu věřila. Konečně ji zase někdo objal, konečně jí zase někdo řekl, že ji má rád. A měl to být všechno podvod?! Ucítila štípání v očích a nový příval slz. Co na světě má? Joshe, jenom Joshe, a o toho teď má přijít!
Utřela si hřbetem ruky tváře mokré od slz a znovu pohlédla na zlatý křížek v dlani. Babička. Najednou jí projelo cosi silného. Babička by přece nechtěla, aby se tohle stalo. Nechtěla by, aby se vzdala. Určitě by řekla, ať se nebojí. Že se Pán Bůh postará. A i ona tomu přece kdysi věřila.
Podívala se na nebe a v duchu řekla: „Bože, jestli existuješ, tak se o mě postarej. Zachraň mě a vrať mi Joshe!" A pak zaváhala. „A kdyby to ne, tak mi dej aspoň nějaký smysl života."
Vrátila se, pořád ještě roztřesená, do bytu a posadila se na postel, jako by na něco čekala. A očekávaná pomoc nepřicházela. Minuta, pět minut, deset... A ticho, hrobové ticho. Najednou někdo zazvonil.
Ani nevěděla, jak se to všechno stalo, ale za pár minut seděla ve svém pokoji vedle Joshe, s novými náušnicemi, úsměvem na rtech a pocitem, že je ten nejšťastnější člověk na světě.
„Víš, Joshi, jsem strašně šťastná," řekla , „někdy stačí tak málo, aby člověk přestal doufat, ztratil naději… a třeba i život," na chvíli se odmlčela.
„A co ta holka, co ti toho o mně tolik nalhala?" zeptal se Josh. „Odpouštím jí. Musím. Víš, kdo mě zachránil, tam na té střeše, z té hrozné tmy? Babička. A ta by chtěla, abych jí odpustila. A snad mi pomohl i Bůh."
Sevřela v dlani zlatý křížek a věděla, že už nikdy nebude sama.
Marta Kulatá
Smutno - od Martiny
Kousek dál, cestou ze školy, přemýšlela její kamarádka o tom, co špatného udělala. Vzpomínala na všechno hezké, co spolu kdy prožily. Třeba tehdy, když si ošklivě zlomila nohu na Štědrý den a ona strávila celé vánoční svátky u jejího nemocničního lůžka. A ten svetr, co jí půjčila. Byl krásný, nový. Byla to jedna z mála věcí, které kdy dostala. Šly zrovna na diskotéku a ona neváhala jí ho půjčit, sama šla ve staré halence. Přemýšlela, jak by napravila svůj neuvážený čin, který způsobila závist.
Podívala se na hodinky. Zaslechla přece dnes dopoledne, že Josh zve svou dívku do kavárny. Půjde tam a omluví se jim.
Doběhla do kavárny a uviděla Joshe samotného. Všechno mu řekla. Společně ji šli hledat. V bytě nebyla. Vyšli ven. Vedle domu rostl vysoký strom a na něm posedávalo hlučné hejno špačků. Josh se zadíval do koruny stromu a vtom na střeše uviděl svou lásku právě ve chvíli, kdy udělala svůj osudný krok. Krok zpátky, domů, do bezpečí. Její kamarádka za ní ještě na střechu volala, že si to o Joshovi všechno vymyslela.
Trochu ji mrzelo, že Joshovi více nedůvěřovala. Bude ji mít pořád rád, když při první velké nesnázi takhle zklamala? Slyšela, jak bouchly domovní dveře. Josh bral schody po čtyřech. Kamarádka stoupala pomalu. Výčitky svědomí a vědomí, co se před chvílí mohlo stát, její kroky brzdily. A také cítila, že ti dva musí být nejdříve jen a jen spolu.
Josh byl nahoře. Pokorně se mu stulila do náruče. Než mohla cokoliv říci, Josh ji pohybem ruky umlčel a mluvil sám o tom, že jí rozumí. Vždyť už si toho spolu dříve tolik řekli, znal její těžké dětství a po celou dobu jejich vztahu cítil, že si důvěru k lidem znovu buduje.
Kamarádka na ně čekala u dveří bytu. U voňavého čaje si celá trojice promluvila o všem, co se v tomto krátkém čase událo.
Po celý život si budou pamatovat, jak lehce se může dostat člověk do těžké životní situace a kolik zla může udělat závist a jedna vymyšlená pomluva.
Josh obdivoval obě děvčata. Kamarádku za to, že našla v sobě odvahu své špatné jednání co nejdříve řešit. Díky Bohu, že nebylo pozdě. Cítil, že svou dívku miluje stále více, a cenil si toho, že si tam nahoře, na kraji střechy, řekla, že mu nechce zkazit život tím, že on bude žít s pocitem viny za její smrt. Ona si tam nahoře totiž řekla, že chce přese všechno dále žít, protože život musí mít nějaký smysl. Ve chvíli, kdy udělala krok do bezpečí, se rozhodla, že tento smysl bude poctivě, přes všechny překážky, hledat.
PS: A ty nové náušnice ji následující den hodně slušely.
Martina Zbožínková
