Film z Hollywoodu není Boží slovo a Bible nás jasně povzbuzuje k tomu, abychom chránili své srdce a vyvarovali se sexuální nečistoty (Přísloví 4:23, Exodus 20:14, 1. Korintským 6:18). Přesto mě ale ten výrok utvrdil v jistotě, že polibek je něco zvláštního, něco, co se nerozdává jen tak na počkání a co se nesdílí jen tak s někým.
Zkusila jsem všechno
Jelikož jsem uvěřila v Boha až po střední škole, stihla jsem se namočit do lecčeho. Vztahy s opačným pohlavím nevyjímaje. Měla jsem jeden docela vážný vztah, se vším, co k tomu podle mých tehdejších hodnot patřilo. Fyzická láska ale nenaplnila tu nejhlubší prázdnotu v mé duši, jak jsem doufala. Nebylo to o lásce, která chce dát, ale o dvou bloudících duších, z nichž každá chce urvat kousek „lásky” pro sebe.
Co je správné?
Poté, co na dveře mého srdce začal potichoučku klepat Pán Bůh a já jej začala hledat, vkradly se do mého nitra pochybnosti, zda to, jak daleko zacházím ve fyzické oblasti se svým přítelem, je správné. Nikdo mi neřekl, co se o tom píše v Bibli. Nikdo mi to nezakazoval, ale do mého nitra se vplížil podivný nepokoj, který mi nakonec pomohl nejen přestat s fyzickou láskou, ale později i tento vztah ukončit. I když to bylo rozhodnutí nelehké a pro obě strany bolavé, dnes vím, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Přineslo mi to totiž svobodu, jejímž viditelným důkazem bylo moje radikální a definitivní obrácení k Bohu, které proběhlo zhruba o týden později.
Do Ježíše jsem se naprosto zamilovala a následujících pár let jsem nechtěla o chození ani slyšet. Vztah s Bohem byl pro mě naprosto dostačující a konečně zaplnil to zoufale prázdné místo toužící po lásce v mém srdci.
S mým budoucím manželem se nám vyplatilo počkat
Pán Bůh měl se mnou ale trochu jiné plány. Seznámil mě totiž s mým dnes již současným manželem. A jelikož jsme se oba chtěli vyhnout potížím a zklamáním, nastavili jsme si hranice v našem chození docela přísně. Chtěli jsme, aby ten vzácný dar fyzické lásky nebyl námi zneužit. Abychom se nevystavili nezvládnutelnému pokušení, oddálili jsme naši první pusu až na několik týdnů před svatbou. A mohu říct, že jsme tím čekáním a těšením o nic nepřišli.
Nevinná pusa...!?
Znám několik manželských párů, kteří mi kdysi říkali: „To je přece jenom nevinná pusa”. Za čas ale přišli s pláčem, protože ona „nevinná pusa” je nakonec dovedla dál, než chtěli. Bolí mě u srdce, když mladý křesťanský manželský pár krátce po svatbě na otázku, jak se jim daří, odpoví: „Nepociťujeme žádnou změnu, žijeme stejně jako předtím.” Říká se, že zakázané ovoce nejlépe chutná, ale já bych spíše řekla, že zakázané ovoce se rychle přejí.
Kdysi jsem na jednom křesťanském mládežnickém táboře viděla zajímavou ilustraci. Na semináři o chození kazatel požádal, aby přišli dopředu nějací dva vlastní sourozenci, pokrevní bratr a sestra. Potom je vyzval: „Je-li pro vás v pořádku vyjádřit si tak lásku, obejměte se.” Udělali to. „Teď se pohlaďte po tváři.” Ani s tím nebyly potíže. „Chytněte se za ruce.” Stalo se. „Dej své sestře pusu na tvář.” Bez problémů. „A teď dej své sestře vášnivý polibek.” Mezi lidmi to zašumělo, všichni znejistěli, ale nejvíc ti dva vpředu. Samozřejmě, tohle pro ně bylo nesplnitelné. A v tom nám to všem došlo. My jsme v církvi přece taky bratři a sestry. Tak mějme na mysli, že v chození platí pravidlo: Nikdy nejdi do věcí, do kterých bys nebyl schopen jít se svým vlastním sourozencem.
Kdo si je ale vědom výjimečnosti zachování čistoty a hledá, čeho se držet, tomu může tento příklad nastavit rozumnou orientační hranici a pomoci mu, aby v pravý okamžik řekl ne.
Linda z Eva Evě (časopis IN!dívčí svět )
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.
