Martina a Honza
Nemohu bez tebe žít!
Seznámili se přes chat.
Martině tehdy bylo čtrnáct, a tak jí vyhovovalo, že Honza je o pět let starší. Byl zkušenější, měl řidičák a vlastní starší auto, takže ji vozil všude, kam si jen pomyslela. Není to parádní představa, že tě někdo doveze ke škole autem, máte otevřená okýnka, rádio na plné pecky, na rozloučenou tě políbí a spolužačky to všechno vidí z okna?
Byla to první láska a podle toho ji taky prožívala
Honza se do Martiny naprosto beznadějně zamiloval. Pořád chtěl být s ní. Vlastně nemohl být bez ní. A když se zrovna potřebovala učit, stejně za ní přijel. Nemohl si pomoct, musel ji aspoň vidět. Martině se to nejdřív líbilo. Připadala si důležitá, potřebná a milovaná.
Časem jí ale začalo vadit, že nemá ani trošku svého prostoru
Cítila se tlačená do kouta. I když se mu omluvila, že „dneska na rande fakt nemá čas”, stejně za ní přijel. „Aspoň na chvíli,” škemral. Jednou vycházela ze školy a přátelsky se bavila s jedním spolužákem. Oba byli ten den zkoušeni z němčiny, a tak si měli o čem povídat, protože oba slízli trojku. Jenomže jakmile je Honza spolu zahlédl, udělal Martině šílenou scénu. Nemá se co vybavovat s jinýma klukama, když je jeho – a vůbec, co s tím spolužákem vlastně má?
Martina Honzu měla ráda, a tak mu to brzo odpustila
Podobné útoky se ale stupňovaly. Dokonce jí, když se nedívala, četl SMSky v mobilu, jestli náhodou nemá někoho jiného. Jednou ho při tom přistihla a to už na ni bylo moc! Naznačila, že takového přítele nechce, a že se s ním rozejde
Jenže on bez lásky nechtěl žít
Zanedlouho způsobil ještě větší scénu. „Nechci být sám. Bez tebe nemůžu žít,” řekl a skočil do silnice tak, že kolemjedoucí auto muselo prudce zabrzdit. Martina najednou pochopila, že takhle to opravdu nejde...
Honza se dlouho z rozchodu s Martinou vzpamatovával
Zhroutil se mu celý svět, měl pocit, že už ho nikdy žádná holka nebude chtít a že lepší holku, než je Martina, nenajde. Velmi se také bál toho, že je sám. Co si o něm ostatní pomyslí?! A co řekne babička, která Martinu měla tak ráda? Honza dokonce musel chodit nějakou dobu na terapii. Martina byla vděčná za pomoc Honzových rodičů, neboť se do té doby musela bát, že si nějak ublíží.
Jak z toho ven?
Strach z rozchodu a obava, že „nemůžu být sám/sama” nakonec rozchod přivolají. Člověk se musí nejdřív „uzdravit”. Naučit se mít rád sám sebe, dokázat být sám, nechtít toho druhého ovládat, ale „spolupracovat” s ním a rozvíjet se.
Svoboda ve vztahu znamená mít i své zájmy a přesto je dokázat sdílet s druhým. Oba pak vnímají, že je jim spolu dobře – lépe než každému zvlášť.
Během dospívání se závislost ve vztazích objevuje intenzivně. Člověk si v té době o sobě dělá představu takovou, jakou o něm mají ostatní.
Někdy závislost k dospívání patří, pokud ale zůstane člověku i do dospělosti, potom to může být větší problém.
Jana a Tereza
Přišla jako zjevení
„Je prostě super,” říkávala Jana o nové spolužačce ostatním kamarádkám. Nová holka ze třídy, Tereza, byla pro Janu jako světýlko, hned věděla, že se s ní musí spřátelit. Byla taková energická, totálně „in” a „cool”. „Brzo jsme se staly nejlepšími kamarádkami a já byla štěstím bez sebe,” vypráví Jana.
Pro nové kamarádství najednou na své dřívější kámošky neměla čas
Stále mluvila jen o Tereze. „Je úžasná, chtěla bych být taky taková,” říkala. Byla všude s ní, začala se chovat jako ona, mluvit jako ona. Když jí Tereza prvně nabídla cigaretu, neodmítla ji. Dokonce spolu byly i za školou. Rodiče se jí snažili kamarádku rozmluvit, neměli o ní dobré mínění, ale Jana si prostě nedala říct. Byla úplně zaslepená. Jenomže čím víc rostl její obdiv k Tereze, tím víc Terezu začala Janina náklonnost obtěžovat. Jednou si Jana koupila stejné oblečení, jaké měla Tereza.
„Chtěla jsem být stejná jako ty, super, ne?”
„Líbí se ti to?” zeptala se. V Tereze se něco zlomilo. Najednou na ni začala křičet. „Seš jako balvan. Nemůžu se tě zbavit. Nechci s tebou kamarádit. Dej už mi konečně pokoj!” To Jana nečekala. Její idol, který pro ni byl všechno, ji najednou nechce ani vidět? Pokoušela se ještě několikrát kamarádství zachránit, přece to bylo tak hezké! Ale čím víc se snažila, tím horší byly Tereziny útoky. Jana to nechápala a cítila obrovské zklamání. Za pár dní poznala, že s „přátelstvím” je konec. Do třídy se totiž vřítila spolužačka, která byla s Terezou oblečená jako dvojče. Obě se smály a naschvál si spolu šuškaly a dívaly se přitom na Janu. Ona věděla, že se baví o ní a že to nebude nic pěkného! Byl to pro ni šok a dlouho se z něj vzpamatovávala.
Vteřinové zamyšlení
Závislost na vztahu se projevuje tak, že bez druhého nemůžeš být a život bez něj ztrácí smysl. Obdivuješ ho, naprosto mu věříš a jsi schopná udělat všechno, co si přeje, i když to třeba není dobré.
Můžeš se obávat, že nejsi dost dobrá, aby s tebou někdo kamarádil nebo s tebou chodil. Čím větší máš nejistotu, tím větší vytváříš tlak na druhého.
Závislost poznáš podle toho, jestli si vybíráš koníčky, zájmy, způsob trávení volného času dobrovolně, nebo pod nátlakem podle druhého. Čím víc se přizpůsobuješ, tím víc po tobě může ten druhý cokoli chtít. Možná jsi už někdy slyšela větu: „Kamarádi si přece mají říkat všechno, ne?!”
Typickým projevem této závislosti je přehnaná žárlivost na druhého, velká potřeba připoutat ho na sebe a neposkytnout mu potřebný prostor ke svobodnému jednání.
Katka (časopis IN!dívčí svět - červen 2008)
