Chodili jsme spolu virtuálně
Díky internetové seznamce jsem si začal psát s Bárou. Když jsem četl její dopisy, napadalo mě, že je to holka, na kterou jsem dlouho čekal – věřící, hezká, inteligentní a vtipná. Vystudovala vysokou a pracovala jako učitelka. Věnovala se dětem i mimo školu a taky hrála ochotnické divadlo. Čím častěji jsme si psali, tím víc jsem získával pocit, že je to ta pravá.
Bylo to skvělé...
Posílali jsme si fotky, povídali si přes ICQ a Skype. Těšili jsme se, až se uvidíme na živo. Byli jsme každý z úplně jiného konce republiky a Bára se navíc musela starat o nemocnou maminku. Pořád kvůli něčemu naše setkání odkládala. Ale i tak se mi s ní krásně psalo, všechno bylo skvělé a byli jsme plní nadšení a plánů do budoucna. A takhle jsme spolu „chodili” skoro čtyři měsíce, než mě pozvala na divadelní představení, ve kterém měla hrát hlavní roli. Dohodli jsme se, že za ní můžu přijít na závěr při „děkovačce” na jeviště.
Byla krásnější než v mých představách...
Moc jsem se na ni těšil. Koupil jsem jí pořádnou kytici růží a vyrazil k divadlu. Usadil jsem se do hlediště a čekal netrpělivě na začátek představení – konečně ji uvidím „na živo”. Když se objevila, byl jsem příjemně překvapený, ve skutečnosti byla ještě hezčí než na fotkách. Veselohra příjemně utíkala, jen zamilované scény trvaly věčně, se svým hereckým partnerem to hrála tak opravdově, až jsem skoro začal žárlit.
Šok
Když představení skončilo a herci vyšli před oponu, popadl jsem kytici, vyskočil na jeviště a svojí Barče dal pořádnou pusu. Podívala se na mě překvapeně a odtáhla se, a než jsem stačil něco říct, chytil mě za rameno jeden herec a táhl mě pryč z jeviště. Snažil jsem se mu vysvětlit, že jsem jen chtěl dát pusu svojí holce. Ale on mi začal nadávat. Bára, když viděla, že se v zákulisí hádáme, spěchala za námi. Ten kluk se jí vyptával, odkud se známe, jenže ona tvrdila, že mě v životě neviděla. Snažil jsem se jí připomenout, že si píšeme už čtyři měsíce. Ale překvapeně na mě zírali a ona oponovala: „Já ale nejsem Bára. A nevím, proč bych si s vámi měla psát.” Na to jsem si vzpomněl, že mi psala, že se jmenuje Markéta a Bára je její přezdívka. Snažil jsem se vyjasnit celou situaci, ale to, co přišlo, mi vyrazilo dech. „Jo, je to Markéta. Jenže Markéta je moje nastávající!” přerušil moje vysvětlování ten kluk. Nemohl jsem tomu uvěřit, dokud mi jejich kamarádi nedosvědčili, že mluví pravdu, dokonce mi ukázali svatební oznámení se svojí fotkou. Byl jsem v šoku.
Zajímalo je, jak jsem se o Báře – Markétě dozvěděl. Vyprávěl jsem, co všechno mi údajná Bára psala a ukázal fotky, které mi posílala. Markéta z toho byla špatná, nedivím se, prý mi ty fotky nikdy neposlala, a přitom spousta z těch informací, které jsem věděl, byly pravdivé. Popsal jsem, jak jsme se seznámili a z jaké adresy mi dotyčná psala. To bylo klíčem k záhadě. Adresa patřila její bývalé kamarádce. Ta se prý opravdu jmenovala Bára, ale proč to udělala, nikdo z nás nechápal.
Po Báře jsem žádal vysvětlení, ale na mail už mi neodpověděla. Možná tehdy seděla někde v divadle a dobře se bavila...
Byla to tvrdá lekce
Trvalo mi dlouho, než jsem si zvykl, že ta, o které jsem snil, neexistuje, že všechno, co jsem si plánoval, byl jen výplod mojí fantazie. Od té doby hledám radši holku reálnou než „virtuální”.
Martin, 23
Fotka nám změnila život
Seznamování přes internet jsem nikdy nebrala vážně. Už jednou jsem si s někým dopisovala, když jsme se ale viděli „na živo”, neměli jsme si pořádně co říct.
Začalo to zvědavostí:)
Nevím, co mě to tehdy napadlo, ze zvědavosti jsem se podívala na seznamku na www.katolik.cz. Ne, že bych chtěla někoho cíleně hledat, spíš než číst inzeráty jsem se chtěla podívat, jací kluci si inzeráty dávají – jak asi vypadají :-). Našla jsem pár vtipných fotek s miminky a zvířátky, až jsem narazila na fotku jednoho rozesmátého kluka.
Těžko říct, jestli se to z fotek opravdu dá poznat, ale připadalo mi, že někdo, kdo se takhle hezky směje, může být docela prima, probudilo to moji důvěru a zájem. A tak jsem mu napsala. Ten večer mi přišla odpověď. Podle toho, co psal, to vypadalo slibně. V duchu jsem si však říkala, že si toho nového kamaráda radši nebudu předem moc idealizovat, bude nejlepší, když se uvidíme v reálu, abychom věděli, jestli toho máme opravdu tolik společného. A tak, když mi Jirka po pár dnech napsal, že by mě chtěl vidět, hned jsem souhlasila a navrhla jednu známou kavárnu v centru.
První schůzka...
Naše schůzka utekla hrozně rychle. Povídali jsme si celé odpoledne a vůbec se nám nechtělo se rozloučit. Brzy jsme se viděli znovu a stále jsme si měli co povídat. Nejvtipnější na tom celém bylo, že jsme bydleli ve stejném městě, chodívali i na stejná místa a do stejných kostelů, ale zřejmě jsme se vždycky minuli a možná – nebýt internetu, ani bychom se nepotkali nebo neměli odvahu se spolu začít bavit :-). A teď jsme na svá oblíbená místa chodili společně. S dalšími přáteli jsme se vydávali na pěší výlety a poutě.
A jak to bylo dál?
Když jsem dokončila školu, rozhodli jsme se po dvou a půl letech chození, vydat se na celoživotní společnou pouť. Jako každá pouť ani ta naše se neobejde bez přeháněk, ale pak zase rychle vyjde sluníčko. :-)
Adéla, 25
Jak se bránit zneužívání internetu?
Martin se setkal s dívkou, která internet zneužila, posílala mu Markétiny osobní údaje bez jejího vědomí, zřejmě se chtěla pobavit na cizí účet nebo Markétě ublížit.
Novým jevem, který souvisí se zneužíváním internetu a mobilních telefonů, je tzv. kyberšikana. Jde zpravidla o zasílání obtěžujících, urážejících nebo útočných mailů a SMS, vytváření blogů a stránek, které (např. i prostřednictvím scén nahraných na mobilní telefon) ponižují druhé.
Co s tím
Staneš-li se obětí takového jednání nebo někoho takového znáš, informuj dospělé nebo zavolej na Linku bezpečí (800 155 555). Oznam to správci konkrétního webu/služby. Řekni o tom učiteli – obdobné problémy mohou mít i jiní spolužáci, ale bojí se o nich mluvit. Tím pomůžeš i jim. Je-li kyberšikana závažná tak, že by se dala hodnotit jako trestný čin, informujte s rodiči policii.
Rady pro uživatele
- Nedávej nikomu adresu, telefon, neprozrazuj svůj věk! Nevíš, kdo se skrývá za obrazovkou.
- Neposílej neznámému po internetu svoji fotografii nebo fotografii své rodiny. (Cokoli pošleš, může se stát veřejným.)
- Udržuj heslo své internetové schránky v tajnosti, nesděluj ho ani kamarádovi.
- Nikdy neodpovídej na neslušné, hrubé nebo vulgární e-maily.
- Nedomlouvej si schůzku po internetu, aniž bys o tom někomu řekla (a rozhodně se s neznámou osobou nesetkávej o samotě a na místech, která dobře neznáš).
- Pokud tě na internetu či v mailu něco vyděsí nebo šokuje, opusť webovou stránku a svěř se dospělému.
- Nedej šanci virům. Neotevírej přílohu zprávy, která přišla z neznámé adresy.
- Nevěř každé informaci, kterou na internetu získáš.
- Braň se útočníkům. Pokud tě někdo neznámý uráží či jinak obtěžuje, zablokuj jeho komunikaci na e-mailu, ICQ či Skype. Pokud to nepomůže, kontaktuj Linku bezpečí.
- Schovej si důkazy. K prokázání kyberšikany nebo jiné trestné činnosti pomáhají záznamy zpráv, obrázků nebo on-line komunikací, které porušují zákon.
Kde najdeš pomoc?
Linka bezpečí: 800 155 555
Chat: xchat.centrum.cz/lb
chat.linkabezpeci.cz
e-mail: ilb@linkabezpeci.cz
www.internethelpline.cz
Co dělat, když ke kyberšikaně již došlo?
Stop – nekomunikovat s agresorem
Block – zamezit mu v přístupu
Talk –- oznámit to dospělým
Zdroj informací: www.e-bezpeci.cz a www.nasedite.cz
Hoax – snadná cesta ke spamům
Než rozešleš řetězové maily s žádostí o pomoc, ověř si je na www.hoax.cz. Může se jednat o podvod (nebo není už aktuální), cílem řetězových zpráv je zpravidla získání co největšího počtu e-mailových adres pro zasílání spamů – reklam a další nevyžádané pošty.
Miriam (časopis IN!dívčí svět - září 2008)
