Zkusme se vrátit do Vašeho dětství. Jaká byla Vaše rodina?
Já měl krásné dětství. Mnoho lidí si myslí, že za to, co se ze mě stalo, můžou moji rodiče. To není pravda. Mí rodiče byli opravdu dobří rodiče. Za vše si můžu jen já sám. Šlo o mé volby, o má špatná rozhodnutí. Nemůžu z toho vinit policii, nemůžu obviňovat rodiče nebo společnost. Měl jsem skvělou rodinu a před sebou docela hezkou budoucnost. Sportoval jsem a noviny o mě psaly jako o velké boxerské naději.
Proč jste tedy odešel z domu, co se změnilo?
Chtěl jsem prostě vyzkoušet něco z té druhé strany. Když mi bylo asi 14 let, přestalo mě prostě bavit chodit do školy. A tak začalo moje rebelské období. V parku jsem se seznámil s novými kamarády. Tihle kamarádi mi nabídli cigarety a alkohol. Měli kolem sebe spoustu pěkných děvčat a já si říkal – tohle je život! Tohle je svoboda!
Kolem mě byla spousta děvčat, alkoholu, drog. A já si říkal – tohle je život!
V takovém prostředí asi člověk nezůstane dlouho „čistý”.
To máte pravdu. Začal jsem s nimi pít, krást, kouřit cigarety a brát drogy. A tak netrvalo dlouho a byl jsem závislý na drogách i alkoholu. Dělal jsem to, co oni, a často jsem musel dělat mnohem víc jen proto, abych si u nich získal respekt a uznání. V 18 letech jsem se pak poprvé dostal do vězení za násilné chování a ve 20 jsem se stal vyhazovačem v jednom z největších sex klubů v celé Skandinávii. A když mi bylo 22 let, začal jsem prodávat holky za peníze.
Váš život měl opravdu rychlý spád. Napadlo Vás někdy, že to může být jinak?
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Byl to můj životní styl. Nic jiného jsem neznal. Popravdě jsem byl i docela smířený s tím, že umřu mladý. Ale u Boha není nic nemožné. On mě zachránil. To on mi dal sílu k novému životu. A dostávám tu sílu na každý den. A tak moje svědectví není o tom, že jsem byl 16 let hrozný člověk, ale o tom, že jsem se už 32 let nedotkl piva ani jiného alkoholu. A proto jsem teď 300 dní v roce na cestách, abych ukázal i ostatním lidem, že v životě není nic ztracené. Že v Bohu máme naději.
Jak se to stane, že člověk jako Vy, s takovou minulostí, začne věřit v Ježíše?
V době, kdy se to stalo, jsem měl něco kolem 30 a nevypadalo to se mnou vůbec dobře. Hodně lidí toužilo po mé smrti. Někde na mě čekala kulka s mým jménem. Tenkrát jsme s jednou z mých prostitutek ukradli hodně peněz a před policií jsme utekli na sever Norska. Tam jsem se dostal do jednoho z rehabilitačních center pro drogově závislé. Ne snad, že bych chtěl očistit svůj život. Bylo to nejlepší místo, kde se člověk mohl schovat. V křesťanském odvykacím centru by nás policie nikdy nehledala. Do centra jsem tedy přišel s úplně špatnými pohnutkami, ale Bůh si mě našel.
„Když se vzdáš drog, dostaneš něco lepšího,” řekl mi Bůh.
Jak si Vás Bůh našel? Co se stalo?
Jednou za mnou přišla mladá pracovnice centra a zeptala se mě: „Jsi spokojený se svým životem?“ Ta otázka mě šokovala. Jak bych mohl být spokojený? Tak jsem odpověděl:„Jak se můžeš tak pitomě ptát?” Ona na to: „To není pitomá otázka. Jsi spokojený?” Já na to, že nejsem, ale že mi nikdo nikdy nebyl schopen pomoci. A ona řekla: „Možná jsi se obracel na nesprávné lidi. Zkus jít za Ježíšem, on ti dokáže pomoci.” Já jsem řekl, že se mi to nezdá. Jestli existuje Bůh, jak by mohl zachránit pasáka, drogového dealera? Jak by mohl odpustit člověku, jako jsem já? A ona odpověděla: „Bůh ti může pomoci. Může ti odpustit a dát ti nový život.” „Jsi si jistá, že mi ten tvůj Ježíš může dát nový život?” zeptal jsem se. A nikdy nezapomenu, co mi řekla. „Když to nezkusíš, nedozvíš se to! Nezjistíš, jestli ti je Ježíš schopen pomoci.” Poslouchal jsem, ale nepřesvědčilo mě to. Řekl jsem jí, ať mi dá pokoj a ona na to: „Dobře, ale budu se za tebe modlit,” a odešla.
Co následovalo pak?
Totálně mě rozhodila. Nemohl jsem spát, nemohl jsem mít sex, drogy nezabíraly. Pořád jsem musel myslet na to, co mi řekla o Ježíši a naději na nový život. A tak jsem jednou v noci sám promluvil k Ježíši. „Jestli jsi skutečný, změň můj život.“ A najednou jsem začal mít pocit, že není dobře, co dělám. Nějaký hlas ve mně mi říkal, ať nechám drog, ať zanechám kouření, ať se vzdám starého života. Přišlo mi to nemyslitelné. Ale ten hlas ke mně mluvil velmi přesvědčivě: „Budeš mít něco lepšího, když se toho všeho vzdáš.“
Takže jste ten hlas poslechl?
Ano. To chce přece každý, mít něco lepšího. A tak jsem postupně jednoho po druhém nechal. Takže teď tu před vámi stojí člověk, který je už více jak 32 let čistý od drog, alkoholu a kriminálních činů.
Vrátit se zpátky do vykřičených čtvrtí bylo náročné.
A jak jste to dokázal? To přece člověk nezvládne sám.
Začal jsem chodit na shromáždění. Tam cosi poutalo mou pozornost. Byli tam lidé, kteří pracovali v církvi, zpívali a vyprávěli svá svědectví ve školách. Uvědomil jsem si, že Bůh ty lidi používá v tolika různých oblastech. A tak jsem říkal: „Bože, a co já?“ A Bůh se mě zeptal: „Odkud pocházíš?“ „Vždyť víš, z vykřičených čtvrtí.“ „A kdo jsou tví přátelé?“ „Zapomeň na to, ti by se ti nelíbili.“ „Co ty o tom víš?“ ptal se Bůh. „Chci, aby ses k nim vrátil. Kdo jiný k nim může mluvit než ten, kdo zná jejich řeč, kdo je zná.“ A tak jsem šel zpátky za svými starými kumpány. Nikdo z církve s nimi nemohl mluvit jako já. Se mnou mohli mluvit o všem. Já jsem jim rozuměl.
Jak staří přátelé přivítali nového Jana?
To víte, chodil jsem za nimi a vyprávěl jsem jim svůj příběh, jak Ježíš změnil můj život. Ale nevěřili mi. Nevěřili, že někdo jako já se mohl změnit. Až když viděli, že to myslím vážně, a když si přečetli moji knihu Žil jsem v podsvětí, tak mi řekli: „Dobře, teď ti věříme. Vidíme, že to myslíš vážně.“
Jak vypadal Váš návrat na ulici?
Začal jsem pomáhat prostitutkám. Dělal jsem, co bylo potřeba. Vozil jsem je třeba do nemocnice a v autě jim vykládal o Ježíši. Odtud jsem se potom dostal do křesťanské organizace Teen Challenge, která pomáhá lidem se závislostí. Jezdíval jsem se spolupracovníky po celé Evropě. Navštěvovali jsme vykřičené čtvrti a vyprávěli prostitutkám a pasákům o Bohu. O tom, jak jim může změnit život.
Slyšela jsem, že navštěvujete i věznice. Co je hlavním důvodem toho, že Vám vězni naslouchají a mnozí díky Vám i nalézají cestu k Bohu?
Hlavním důvodem je naděje. Naděje v to, že když Bůh zachránil někoho, jako jsem já, může zachránit i je. Mluvím k nim jejich jazykem a zároveň jim velmi otevřeně říkám, že to je Bůh, kdo má moc učinit změnu. Že existuje věčnost, nebe a že už tady na Zemi se může odehrát ta změna. Také jim ale velmi přímo říkám: Ano, můžete změnit svůj osud, ale bude vás to něco stát. Musíte se rozloučit se svou minulostí. Je třeba odložit starého člověka. Opustit to staré, co jste dělali. Nezáleží na tom, kdo jste. Bohu záleží na vašem přístupu. A když se vrátím po roce a mluvím s těmi, kteří své rozhodnutí udělali, jejich tváře září a oni dosvědčují, že to jde. To je něco!
Co byste na závěr vzkázal našim čtenářkám?
Bůh CHCE, abyste užívaly života. Chce, abyste měly krásný život. Silný a svobodný život. Proto poslal svého syna Ježíše. Podporuje vás v každodenním životě. Od snídaně až do večeře. Vždy se můžete obracet k Ježíši. Do každého pozemského dne – v rodině nebo ve škole – máte Boha na své straně. Přeji každé z vás, abyste se spojily s Ježíšem a v tomto svazku zůstaly.
Janovi děkuje Bára
Zvláštní dík patří Miloši Poborskému – překladateli.
Ve spolupráci s TV Noe a rádiem TWR
Zaujal vás příběh Jana Eriksena?
Rozhovor s ním najdete v archivu TV Noe, pořad Bol som mimo. http://tvnoe.tbsystem.cz/index.php?cs/videoarchiv/bsm_a0006_v1204__
Knihu „Žil jsem v podsvětí” vydalo knihkupectví KMS – www.kmspraha.cz
