Veronico, flamenko je pro mě „španělská vesnice”, vysvětli mi, jak jsi se dostala k takovému dospěláckému tanci?
Tatínek Petr: Flamenko není tanec pro dospělé ženy. Je to vlastně určitý druh folklóru.Ve Španělsku se ho učí tančit i malé děti tak, jako tady třeba chodí do tanečního kroužku.
Veronica: Když jsem byla malá (říká devítiletá tanečnice:)) bydleli jsme ve Španělsku…
Tatínek Petr:…ve španělské vesnici:)
Veronica: …tam jsem chodila na flamenko už od tří let.
Od tří? To se ještě spousta lidí neudrží ani na nohou. Co se učí takoví malí tanečníci?
Veronica: Nacvičují se pohyby rukama (a předvádí ta úžasná elegantní gesta), jednoduché kroky a hlavně se cvičí rytmus.
Tatínek Petr: Flamenko je hudební styl vzniklý na jihu Španělska a mísí se v něm vlivy hudby španělské, cikánské, arabské, severoafrické a ze španělských kolonií. Má pro nás středoevropany nezvyklý rytmus: na 12 dob a právě ten je ve flamenku nejdůležitější. Jenže ve Španělsku děti vyrůstají touhle hudbou obklopeni, hraje a tancuje se všude: na ulici, v restauraci, takže jsou s tím rytmem sžití.
Veronica: Rytmus podporují i kastaněty. Na ty se teprve učím hrát, ale s tanec s kastanětami je zase jiný styl než to, co tančím teď.
K španělskému tanci patří nádherné šaty s vlečkou. Máš takové?
Veronica: Mám několikery šaty, ale s vlečkou ne. Ty patří zase k jinému druhu tance, a ten zatím nedělám.
Co je tedy potřeba, aby člověk vypadal jako pravá tanečnice flamenka?
Veronica: No, šaty samozřejmě :), ale důležité jsou i pevné boty na pohodlném podpatku, s cvočky v podrážce, aby dupaly. Potom je důležitý účes, do kterého se může dát květina a nebo hřebínek se závojem, a trochu se namalovat.
Tatínek Petr: Ten účes a líčení dnes nezvládnem. Speciální drdůlek umí jen maminka, a ta je s bráškou doma. (Dozvídám se, že maminka je z Kolumbie, kde se s tatínkem seznámila během jeho hudební stáže. Hned přestává být záhadou Veroničin zajímavý jižní zjev.)
Když tancuješ, na co myslíš, abys měla správný výraz? To se také učí?
Veronica: Ne :). Většinou se soustředím na rytmus a hudbu a ta mě vede sama. (Soustředit se na dvanáct dob, správné kroky a gesta rukou musí, podle mě, zaručeně vyvolat ten přísný výraz ve tvářích flamenkových tanečníků:).
Může se tancovat i ve dvou, nebo ve skupině?
Veronica: Ano. Flamenko je také klučičí tanec. I kluci začínají odmalička. Já zatím tancuji na vystoupeních sama. Ale může se tančit i dohromady.
Tatínek Petr: Když končí taneční soutěž nebo představení, je zvykem, že všichni vystupující na závěr zatančí společně.
Začala jsi s tancem ve Španělsku…
Tatínek Petr: A taky tam v něm pokračuje. Jezdíme do Španělska několikrát do roka do kurzů flamenka a za Veroničinou učitelkou tance.
Takže kdyby se někdo chtěl do flamenka pustit, musí do Španělska, nebo má jinou možnost?
Tatínek Petr: Veronica se tu učila u vynikající dětské pedagožky flamenka Petry Šťastné. V Praze působí španělská tanečnice Virginie Delgado, další výborná pedagožka je Lucía Čellárová ze Slovenska, které má totiž ve flamenku proti Česku tak deset let náskok. Je možné jezdit na kurzy nejen do Prahy, ale třeba i Olomouce a Ostravy, nebo se zúčastnit kurzu na některém z letních festivalů Iberica.
A děvčata, která nemají smysl pro rytmus?
Tatínek Petr: Důležité je mít chuť. Vycvičit se dá všechno. (Říká s jistotou zkušeného pedagoga a Veronica přesvědčivě přisvědčuje.)
Bez rytmu, zato s chutí se ptala Helena (časopis IN!dívčí svět - prosinec 2009)
