Šmouly asi není zapotřebí nějak zvlášť představovat. Jsou modří a malí. Jsou ale všichni opravdu tak stejní, jak na první pohled vypadají?
Na to jsme se zeptali toho nejpovolanějšího ze všech, Taťky Šmouly.
Taťko Šmoulo, ty znáš své malé šmouly asi ze všech nejlíp. Jsi to právě ty, kdo se o ně neustále stará a pomáhá jim, ať už radou nebo konkrétní pomocí. Nám lidem připadáte všichni stejní. Jak své šmouly od sebe rozeznáš?
Úplně jednoduše. Stačí se podívat trochu líp a hned uvidíte, jak je každý ze šmoulů naprostý originál. A právě to mě na nich tak baví. Jsou sice všichni malí a modří, ale zároveň je tu něco, co je pro každého konkrétního šmoulu typické. Ať už vzhled nebo jejich vlastnosti a dovednosti. Každý z nás se jinak obléká: stejně jako já mám červenou čapku a kalhoty, Sašetka má kalhoty růžové. Každý z nás má jiné vlastnosti: najdete tu šmouly neustále vtipkující, ale i mrzuté. A každý z nás má i jiné schopnosti: to, co je pro někoho maličkost, je pro jiného nepředstavitelná překážka. Jak říkám, šmoulové jsou možná na první pohled stejní, ale ve skutečnosti je každý naprosto jiný. Je to jako u vás lidí: také nikdo neřekne, že jste všichni totožní, i když z mého pohledu tedy možná tak trochu jste.
Když je každý jiný, máš některého více oblíbeného než ty ostatní?
Mám hodně rád naše milé šmoulí slečny Sašetku a Šmoulinku. Ale jak bych mohl mít rád některého více nebo méně – všichni jsou to přece moji malí šmoulové! (Že to přece jenom není tak úplně pravda, jsme se později dozvěděli od Šmoulinky. Právě ji totiž Taťka Šmoula kdysi dávno požádal o ruku ;-) ).
Je něco, co ti udělá obzvlášť velkou radost, nebo tě naopak dokáže rozzlobit?
No jistě, radost… To když moji malí šmoulové společně pracují nebo se baví. Mám rád, když jsou spolu a drží pohromadě. To je důležitá věc, když žije tolik šmoulů pohromadě – sto a jeden šmoula k tomu, to už není právě malé číslo pro společný život.
A rozzlobit? Koumákovo neustálé poučování nebo Šprýmařovy stále se opakující kanadské žertíky by někdy dokázaly rozzlobit snad každého, i toho nejtrpělivějšího šmoulu :).
A co my lidé, jak se díváš na nás?
Ach, vy lidé… někdy jste tak trochu zvláštní, ale já mám spoustu přátel dokonce i mezi lidmi. Jen se zeptejte mladého rytíře Sira Johana nebo krále Gerarda. Kromě lidí je to ale třeba také Matka Příroda, přátel mám skutečně spoustu.
Taťko Šmoulo, moc děkujeme. Za vzácné pozvání i za to, jak se o všechny své malé šmouly s láskou staráš.
Jako druhou jsme ve šmoulí vesnici potkali Šmoulinku.
Upravenou, usměvavou, šatičky, boty na podpatku a dlouhé blond vlasy, všechno jako z cukru; právě se starala o své kytičky a povídala si s nimi – ostatně, jako téměř vždycky.
Šmoulinko, ty jsi tady ve vesnici skoro jediná šmoulí dáma. Není ti kvůli tomu někdy tak trochu smutno?
Ale kdepak! Vždyť je tady další šmoulí slečna, Sašetka, nebo stará šmoulí babička. A navíc, všichni šmoulové jsou tak milí! Mám všechny šmouly tak ráda!
Ty jediná ses nedostala do šmoulí vesnice jako všichni ostatní šmoulové. Prozradíš nám, jak to bylo?
Za to může Gargamel a taky Taťka Šmoula. Gargamel chtěl pochytat všechny šmouly, a proto stvořil mě – uplakanou a ztracenou malou holku. Udělal ze mě špeha, abych mu pomáhala proti šmoulům.
To pro tebe asi nebylo úplně jednoduché. Jak ses pak cítila a jak se k tobě zachovali ostatní šmoulové?
Šmoulové – ach, ti byli tak hodní! Přijali mě mezi sebe…
(Tady se Šmoulinka hodně začervenala, tak to dopovíme za ni: Gargamelovi se jeho lest skutečně povedla a díky Šmoulince všechny šmouly pochytal. Ta ale později litovala toho, co způsobila, a když se šmoulům podařilo utéct, dal jí Taťka Šmoula ještě jednu šanci a kouzlem ji proměnil v tu nejhodnější a nejmilejší bytost, jaká jenom existuje.)
Taťka Šmoula tě má asi hodně rád…
To má. Kdysi mě dokonce požádal o ruku. Já si ale nedokážu vybrat jen jednoho šmoulu, mám ráda všechny úplně stejně.
A na závěr: Je něco, co ti skutečně udělá radost?
Určitě moje milované kytičky a vůbec všechny rostlinky. A pak asi jako každá slečna, mám ráda hezké módní oblečení :). Naštěstí mi je Nitka vždycky rád ušije.
Šmoulinko, děkujeme také tobě a přejeme ti, abys vždycky zůstala tak milá, jako jsi teď.
Druhá šmoulí slečna je Sašetka. No slečna, je to spíš ještě takové malé šmoule.
V našem světě bychom řekli, že je to takové živé stříbro, čilá a bystrá malá slečna, co chvíli neposedí.
Sašetko, jak se cítíš mezi ostatními dospělými šmouly?
Mám tady Čilouna, Šikulu a Filutu, to jsou také šmoulata jako já, a společně si hrajeme. Někdy se pohádám se Šmoulinkou, ale to jen kvůli šatičkám, jinak mám všechny šmouly moc ráda.
Prozradíš nám, co máš ráda, co ti dělá radost?
Miluju žáby! Ale často se kvůli nim dostávám do potíží. Chci si s nimi hrát – a ony jsou tak rychlé a pořád jenom skáčou… A pak máme s ostatními šmoulaty společného psíka Papíka, s ním je také spousta legrace.
Je naopak něco, co ti chybí, co by sis přála?
Mrzí mě, že ostatní šmoulové nemají rádi Gargamela. Vždyť on je přece ve skutečnosti hodný! Kdyby se umoudřil, mohl by být i naším přítelem…
Sašetko, díky i tobě. Nebudeme tě už zdržovat, aby sis mohla zase hrát s ostatními šmoulaty a přejeme ti i nadále hodně radosti ze života – a aby žáby byly alespoň trochu pomalejší ;-).
Jeden ze šmoulů si o sobě myslí, že je génius a nejchytřejší v celé šmoulí vesničce – a přiznejme si, tak trochu má skutečně pravdu.
Jako dalšího jsme totiž navštívili Koumáka.
Neradi rušíme od práce (přišli jsme za ním totiž ve chvíli, kdy byl plně soustředěný na další ze svých vědeckých pokusů) – a první otázka je možná tak trochu zbytečná, ale přesto: Co tě nejvíc baví a co bys ve šmoulí vesnici naopak rád změnil?
Nerušit! Právě vynalézám novou věc! (ostatně, tak jako vždycky, že…)
Mám rád celou vědu, nejvíce asi chemii, tomu ale vy nemůžete vůbec rozumět! A už mě nerušte! Mám ještě spoustu práce, co za mě nikdo jiný neudělá, každý mě pořád jenom ruší a já pak nemám na nic klid.
Raději jsme po špičkách vycouvali kousek dál. Inu, asi by chtěl změnit právě to, aby se mu podařily všechny jeho pokusy a hlavně aby se na ně mohl v klidu soustředit.
Naštěstí je poblíž Koumáka další ze šmoulů.
Je to Nešika, jeden z mála šmoulů, kterým nevadí Koumáka a jeho „chytré řeči” poslouchat. Tak se na něco zeptáme raději jeho.
Ptali jsme se všech ostatních, zeptáme se i tebe: Co máš nejraději nebo co nejraději děláš?
Miluju dobrodružství a zábavu! Není nic lepšího a úžasnějšího!
Ostatní šmoulové nám také řekli, že nikdy žádnému z nich neodmítneš prosbu o pomoc.
Hm to ano. Většinou to ale nikdy nevyjde tak, jak bych si představoval. Něco se pokazí, nepovede, nevyjde. Já to ale nevzdávám!
Ano, Nešika je takový malý modrý magnet na nehody a neštěstí nejrůznějšího typu, to jej ale nedokáže odradit od dalších pokusů.
Třeba i právě této krásné vlastnosti se můžeme od šmoulů učit: vytrvat v dobrém i přes nejrůznější překážky.
Se šmouly si povídala, něco nového se dozvěděla, ale hlavně se úžasně cítila – inu, jako v pohádce :) - Katulda
časopis IN!dívčí svět - duben 2012
