Rozhlasem to všechno začalo
Všechny naše čtenářky Vás znají jako moderátorku nejrůznějších pořadů. Jak jste se k této profesi dostala?
O tom, že budu jednou dělat pořady v televizi a v rádiu, jsem nikdy nesnila. Dokonce ani když jsem skončila „novinařinu”. Neměla jsem moc chuť se do toho pouštět, ale souhra okolností mě přivedla na konkurz do jednoho rádia. Tím to všechno začalo.
A jaké to je?
Zjistila jsem, že dělám tuto práci ráda. Všechno má své světlé a stinné stránky. Jsou věci, které dělám proto, že se musí udělat, a třeba mě ani moc nebaví. Na druhou stranu jsou projekty, ze kterých mám radost. To jsem pak moc vděčná, že dělám to, co dělám. Například Koncert lidí dobré vůle, který proběhl v červenci na Velehradě, jsem brala jako takovou svoji malou odměnu.
Jak se vám koncert líbil?
Koncert měl úžasné obsazení, pohybovala se tam spousta opravdu báječných lidí. Jsem ráda, že takové akce probíhají. Cítila jsem se tam moc dobře a doufám, že i ti, co ho navštívili, měli stejný pocit.
Je to charitativní akce, kterou zaštiťuje olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Máte nějaký vztah k církvi?
Já v Boha věřím. Myslím si, že mnoho lidí také věří, i když mají o Bohu rozdílnou představu a nazývají ho jiným jménem. Spíše mi připadne divné, když potkám člověka, který v nic nevěří a o víru se nezajímá.
Vydaná na pospas přírodním živlům pociťuji pokoru
Vystupujete hodně na veřejnosti. Míváte trému?
Málokdy. Vystupování před lidmi mi nedělá žádný problém.
Jste tedy vyrovnaný a sebevědomý človíček?
Já jsem taková od malička. Sebevědomí mi sice nechybí, zato pokory mám málo. Člověk ji v sobě musí pěstovat. Abych ji v sobě našla, tak utíkám někam do hor, nebo do moře, kde se potápím. Když jsem vydána napospas přírodním živlům, tak pokoru opravdu cítím.
Zmínila jste se o cestování, věnujete se nějakým sportům?
Teď se zabývám převážně běháním, protože dcera Vanessa umí poměrně rychle utíkat. Potřebuji celkem slušnou kondičku, abych jí stačila. Taky spolu chodíme plavat. Pokud by to šlo a já mohla sama vyrazit za nějakým sportem, tak se pojedu samozřejmě potápět nebo na nějakou jachtu.
Mluvit se známými osobnostmi je zajímavá zkušenost.
Potkala jste se se spoustou známých osobností. S kým se vám nejlépe spolupracovalo?
Nejlépe se mi spolupracovalo se Silvestrem Stallonem. Měla jsem se s ním setkat kvůli rozhovoru do jednoho pořadu. Očekávala jsem jen to nejhorší, tak jak člověk u těch svalnatých chlapů předpokládá. Ale Silvestr mě mile překvapil. Je to příjemný a velmi inteligentní člověk. Později jsme se ještě setkali na závodech Formule1 v Monte Carlu, kam jsme byli shodou okolností pozváni od stejného člověka, a i tam jsme strávili velmi pěkné odpoledne.
Je některá významná osobnost, se kterou byste ráda mluvila?
Ráda bych mluvila s člověkem, který už nežije, a to je Jacques-Yves Cousteau. On je moje legenda. Byl francouzský oceánograf, autor mnoha knih a filmů o moři. Bohužel to štěstí promluvit si s ním už mít nebudu, ale byl by to určitě zajímavý rozhovor.
Každá z nás má svoje sny. Vy jste člověk, který se nebojí za svými sny jít. Poradíte nám, jak si máme správně vybrat svoji cestu?
Je třeba, abychom si víc věřily a nestyděly se za svůj názor, i když v té chvíli nemusí být správný. Protože všichni se v průběhu života můžeme k pravdivým názorům dopracovat. Vzkažte vašim čtenářkám, aby se nenechaly zblbnout časopisy, které ukazují dívky jako krásná uměleká díla, ale v reálu takto vůbec nevypadají, aby nepropadaly mániím hubnutí a anorexii. A když už chtějí na sobě udělat nějakou změnu, tak ať ta změna probíhá po nějaké rozumné úvaze.
„Holky, buďte rády a hrdé na to, že jste samy sebou a že jste takové, jaké jste.”
Připravila Anežka Bartoníková . (časopis IN!dívčí svět říjen - 2005)
