Jaké to bylo na soutěži Miss České republiky v roce 1995?
Tenkrát mi bylo sedmnáct a vše jsem brala jako takovou hru. Každý v té době dělá, co ho baví, a já jsem chodila po molu, něco předváděla na jevišti. Takže to byl pro mě v uvozovkách zájmový kroužek. Ale bohužel musím říct, že když se na soutěž Miss dívám dnes, je to bráno už velmi profesionálně a dívky bez zkušeností s modelingem v podstatě nemají šanci.
Stala jste se i Miss Evropy 95. Soutěž probíhala v Turecku, v Istanbulu, jak to tam na vás působilo?
Na soutěži jsem poznala plno nových lidí. Soutěžilo nás 56 holek z celé Evropy. Pro mě to byla obrovská zkušenost. Jednak v komunikaci s ostatními, mluvilo se pouze anglicky, a také když jsem poznala více tuto zemi. Strávili jsme tam měsíc a procestovali celé Turecko. Bylo velmi příjemné.
Měla jste na tak velkou soutěž nějakou speciální přípravu?
V době, kdy jsem byla miss, si člověk sám musel sehnat veškeré věci. Boty, šaty si popůjčovat po kamarádkách. Neexistovalo, že by nějaký návrhář něco ušil. A vlastně v té době ani neexistovaly mobilní telefony. Takže když jsem vyhrála, musela jsem volat babičce na pevnou linku a ta to teprve řekla našim.Teď už to funguje jinak.
Lidé mají pocit, že když vyjde miss na ulici, musí být vždy nalíčená a nádherně oblečená.
Jak vás po zvolení Miss brali lidé kolem?
Teď se to už hodně zklidnilo, ale začátky byly hodně kruté. Lidé mají pocit, že když vyjde miss na ulici, tak musí být neustále nádherně oblečená, nalíčená, učesaná. Bohužel nikoho nezajímá, že když jdu do obchodu, nemám zrovna chuť, možná ani čas, být stoprocentně upravená.
Myslíte si, že je krása důležitá?
Určitě není. Ale dá se využít k dobrým věcem. Například, co se týče nějaké charitativní akce, je příjemné vidět i známé osobnosti, které se snaží pomoci. Jinak si myslím, že v životě důležitá není.
Není nad to, zajít si na kafe s opravdovou kamarádkou.
Co si myslíte, že je v životě důležité?
Těch věcí je víc. Důležité je, jaký má člověk postoj k životu, potom také, jestli si najde partnera, se kterým si rozumí, a ten vztah je na celý život, a také přátelé jsou opravdu důležití. Prostě, aby člověk mohl zajít s kamarádkou na kafe, ale opravdu s kamarádkou.
Jak se podle vás odliší dobří kamarádi od těch špatných?
Že to kamarádství přetrvává. V době soutěží Miss jsem opravdové kamarádství nezažila, je to tam složité. Teď mám dobré kamarádky, také maminky, se kterými si můžu promluvit o normálních věcech.
Proč jste mezi Miss neměla kamarádky?
Protože když člověk někam jede, jde si zahrát na modelku. Na akci se ten večer stanu „Monikou Židkovou“ a dělám, co se ode mně požaduje. Když se ale vracím domů, vracím se zase jako maminka a jako normální ženská, která musí v domácnosti vyprat, vyžehlit, nakoupit, zavést dítě do školky. Holt to za mě nikdo jiný neudělá.
Všechno je to jenom jako hra, okouzlení a poplácávání si po rameni. Reálný život je úplně jiný.
Je důležité se starat o svůj zevnějšek?
Samozřejmě. Myslím si že je dobré, aby holky věděly, jak se starat o vlasy, jak pečovat o pleť. Bohužel módu dnes utvářejí časopisy, které nám ukazují, jaké jsou novinky, co se teď nosí. Každá dívka má pocit, že by měla vypadat jako ona modelka. Důležité však je, abychom chodily upravené tak, abychom měly samy ze sebe dobrý pocit.
Život je složitý, ale stojí za to všechny těžkosti překonávat.
Víme o vás, že žijete s farností. Co to pro vás konkrétně znamená?
Mě víra docela hodně drží. Když jsem v úzkých, tak mám vetší sílu vše překonávat. Pro mě je víra spojena s farností. Prožívání veškerých krásných obřadů, jako například svatba nebo když se s dětmi chodíme o Vánocích podívat na malého Ježíška a jesličky. Nedělní bohoslužba je vždycky takový očistec, kdy člověk rekapituluje, jak co prožil. Jsou to i chvíle, když si člověk sám zajde do kostela, posedí si tam, popřemýšlí nad životem, seřadí si to hezky v hlavě.
Takže jste v životě spokojená?
Já musím říct, že ano. Neříkám, že by byl život bez problémů, každý ho má složitý, každý má hodně co řešit. Ať jsou to první lásky, kluci, nebo to, že si třeba nerozumí s rodiči. Ale i s tím, co život přináší, se člověk musí umět vyrovnat. A já jsem v životě opravdu spokojená:).
S Monikou Žídkovou si povídala Maruška a Anežka (časopis IN!dívčí svět - říjen 2006)
