Topmodelky nejsou úplně dokonalé
Jaká byla Vaše cesta na přehlídková mola?
K modelingu jsem se dostala už v 15 letech, i když v té době jsem si připadala jako ošklivé kačátko, nezajímavá, neviditelná. Záviděla jsem svým dětským způsobem mým spolužačkám na základce, že se líbí klukům a že se můžou líčit, což mně maminka vždycky zakazovala. Tvrdila, že jsem na to ještě moc mladá a že si budu ničit pleť, a měla pravdu. Díky tomu, že jsem jako malá na sebe nedávala make up, vypadám mladší, než jsem (alespoň mi to všichni říkají). :) Takže moje kariéra začala, když mě v Praze na ulici oslovila agentka z agentury, která patří mezi nejlepší v ČR. Pak jsme šly spolu s mamkou na schůzku do agentury a následně to už všechno šlo rychle. Přes Singapur do Milána, pak Paříž a tak dál.
Byl to Váš sen? Co všechno jste tomu musela obětovat?
Můj sen to nebyl, vůbec jsem si nemyslela, že zrovna JÁ bych něco takového mohla dělat. Sledovala jsem časopisy, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že bych tam jednoho dne mohla být já. Musela jsem tomu obětovat velkou část života, hodně odříkání, třeba co se jídla týče. Přišla jsem i o mládí, nezažila jsem si takovou tu správnou pubertu. Ztratila jsem hodně přátel a vlastně jsem byla hodně často sama se sebou – v hotelových pokojích, v letadle, prostě všude.
Jaká musí holka být, aby mohla dělat modelku?
Nemusí být dokonalá, ba naopak. Řekla bych, že by měla být něčím zajímavá a hlavně mít charisma, které z ní bude vyzařovat. Krásných děvčat je v modelingu až moc, ale těch, co mají tu jiskru v oku a ze kterých čiší energie, těch je hrozně málo. Když se podíváme na jakékoliv topmodelky, nejsou dokonalé, ale získaly si slávu a úspěch tím, jak jsou výjimečné.
Je krásné, když žena má své tajemství.
A co focení bez oblečení nebo předvádění spodního prádla? Můžete si určit hranice a říct, co už fotit nebudete?
Mám určité hranice, přes které bych nešla. Proto se pokaždé, když mě čeká focení či módní přehlídka, ptám, co se bude předvádět, fotit. Pokud je to něco, co se mi nelíbí, nepředvádím.
Co si myslíte o focení aktů?
Akty nefotím. Neodsuzuji je, některé jsou opravdu krásně nafocené, ale jak už jsem říkala, mám své hranice. Myslím, že je krásné, když žena má své tajemství. Když fotí akt, jako by se odkryla úplně všem, a to já jsem nikdy nechtěla.
Proč se modelky na molech často tváří velmi smutně? Nemůžete se usmívat?
Řekla bych, že modelky na molech nejsou smutné. Bohužel některé z nich trpí nemocemi, jako je bulimie a anorexie, a proto jsou jako chodící kostry, nemají energii a jsou vlastně rády, že dobře odchodí tu danou přehlídku. Nebo se modelky tváří tak neutrálně proto, že si to přejí návrháři, oni z nás chtějí mít jen ta ramínka na oblečení. Takové přehlídky jsou hlavně v Paříži a Miláně. Naopak u nás, v Rakousku či Německu mají rádi usměvavé modelky a na přehlídkových molech najdete i děvčata s úsměvem. Dokonce se tvoří choreografie, kde se třeba i tančí. Myslím si, že to hodně záleží na zemi a návrháři.
Vnější krása odejde, ale vnitřní zůstane celý život.
Nakolik jsou fotky modelek v časopise pravdivé? Jsou všechny modelky opravdu tak krásné, nebo je to především dílo retuší? Nelžou ty fotky?
Každá fotka se retušuje, proto i hodně děvčat trpí anorexií či bulimií – vidí ty modelky v časopisech a řeknou si, že chtějí být taky tak hubené. Ale máte pravdu, z 90 % jsou ty fotky opravdu nepravdivé. Kolikrát vidíte fotky a říkáte si, jak je ta modelka dokonalá a krásná, a když ji pak vidíte ve skutečnosti, ani byste ji nepoznali. Bohužel, tak už to v této práci je, vše se musí brát s nadsázkou, nevěřit tomu, co vidíme v časopisech a reklamách.
Stalo se Vám někdy, že byla Vaše fotka upravená moc? Že jste tam nebyla skutečná?
Mám doma pár fotek, na kterých byste mě nepoznali. Kolikrát točím reklamu a jen lidi, kteří mě opravdu znají, mě poznají. Tahle práce už je taková, je to takový nepřímý, neopravdový svět a někdy je dobře z něho vypadnout a zkoušet dělat jiné věci.
Jak dlouho trvá focení profesionální fotky? Co je k tomu všechno potřeba?
Samozřejmě každé focení má svůj řád. Ráno přijdete do studia, tam už na vás čeká kosmetička, kadeřnice a stylistka a ty se postarají o to, abyste vypadala co nejlépe. Pak přijde čas focení. Fotí se vždy celý den, někdy i do noci, když je potřeba. Fotograf si musí připravit ta správná světla, musí mít představu, co od modelky očekává, a mít v hlavě nějaký koncept. Nafotí se strašně moc fotek a z toho se vybere právě ta jedna, ta nejlepší. I ta se stejně retušuje. Jednou za čas se stane, že to není potřeba, ale i pro toho fotografa je to jednodušší, když si může pozadí upravit na počítači a díky tomu to vše pak vypadá dokonale.
Často hodně dbáme o svůj vzhled. Někdo naopak zastává názor, že vzhled není tak důležitý, že je důležitější to, jaký člověk je. Co si o tom myslíte Vy?
Každá holka, žena, by měla o sebe pečovat. Nikdo se nechce dívat na špinavé nehty a neumyté vlasy. Myslím si, že zdravá péče by měla být samozřejmá pro každého, tím však nutně nemyslím líčení, stačí působit čistě. Samozřejmě si taky myslím, že je důležité, jaký je člověk uvnitř. Dívka může být sebekrásnější, ale pokud nemá to krásné nitro, nedostane se nikam. Když třeba potkám slečnu, která není na první pohled nejkrásnější, ale pak s ní strávím den, začne se mi hrozně líbit. Najdu na ní to, co z ní vyzařuje. Já tvrdím, že vnější krása odejde, ale vnitřní zůstane celý život.
Necítila jste někdy, že na Vás všichni vidí jen to vnější? Jaká je vlastně Alice Kořenková?
Protože jsem v modelingu až moc dlouho, zvykla jsem si, že hlavně muži se na mě dívají jen jako na hezkou slečnu, se kterou by šli ven, aby jim dělala reklamu. Ale já už se nyní obklopuji jen lidmi, kteří se nedívají na to, jak vypadám, ale mají mě rádi za to, jaká jsem uvnitř. To se mi hrozně líbí na farnostech. V kostelích se mi nikdy nestalo, že by na mě někdo koukal přes prsty, že by někomu záleželo na tom, co dělám, čím jsem. Je to tam takové upřímné a mám pocit, že si tam nemusím na nic hrát, což v modelingu člověk často musí, aby si udržel odstup. A jaká je Alice? Je to člověk, který rád žije, užívá si každý den a děkuje Bohu každý den za to, jaký jí dal život, jakou má rodinu, že našla konečně k sobě člověka, který jí rozumí a miluje takovou, jaká je. Alice je člověk, který rád pomůže a chce pomáhat a dávat dál tu pozitivní energii. Řekla bych, že jsem i inteligentní, samostatná, vtipná, pohotová, učenlivá. Samozřejmě mám i špatné vlastnosti, ale ty si nechám jen pro sebe. :)
Je díky křesťanskému uvažování Váš pohled na modeling nějak jiný?
Řekla bych, že mi křesťanství dává právě to zdravé uvažování. Vím, co chci a jaká je moje cena. Hodně holek běhá po večírcích kvůli práci a já se modlím, což je docela rozdíl. Vím, že díky tomu jsem zůstala sama sebou, tedy i díky mamince, která mě vždy držela při zemi. A až přestanu dělat modeling, chtěla bych nastoupit do nějaké klidné firmy a ráda bych měla rodinu, to je pro mě asi úplně nejdůležitější. Nejsem kariéristka, proto je mým velkým přáním, abych měla zdravé děti a šťastné manželství.
Radka a Liduška (časopis IN!dívčí svět - květen 2011)
