Vždycky se představujete jako Karel Gott?
V redakci většinou předpokládám, že nevolá nikdo zvenčí, takže se představuji Jiří Korn, Karel Gott a podobně, co mě napadne.
Máte rád humor?
Rozhodně, bez humoru by nebyl život.
Nejsem Vojta, jsem Vojtěch
Říká se Vám víc Vojta nebo Vojtěch?
Já mám asi radši Vojtěcha. Trochu mi vadí, když mě na nějaké akci uvedou jako Vojtu Bernatského. Jako kdyby řekli Péťa Svěcený. On je Petr a já jsem Vojtěch. Na zápise v první třídě se mě ptali, jak se jmenuji, a mně nikdo nikdy neřekl, že jsem Vojtěch. Říkal jsem Vojtíšek, Vovátko, Vovo a nedokázal jsem jim říct, že jsem Vojtěch. Za trest mi celou první třídu paní učitelka Šarbochová (dodnes si pamatuji, jak se jmenovala:)) říkala Vojtěchu. Skoro jsem brečel, protože mi to přišlo strašně škaredé. Ale dneska jsem Vojtěch.
Proč máte přezdívku Vovo?
Když mi byly asi tři čtyři roky, naučil jsem se od rodičů dvě písmenka V a O. Vovo jsou vlastně pouze ty dvě písmenka. Já jsem byl Vovo, brácha je David, tak byl Dada. Dodnes mám o Vánocích na visačkách na dárcích Vovo a brácha Dada, i když mu je osmatřicet:).
Chtěl jste dělat moderátora od malička?
Vždycky jsem byl hodně živý, byl jsem rodinný šašek, což mi vydrželo dodneška. Doma jsem před zrcadlem uváděl Studio kamarád a hrál jsem si na Karla Poláka a Petra Vichnara (sportovní komentátoři – pozn. red.). Už na základce jsem si vytvořil sen stát se sportovním komentátorem nebo moderátorem. Ten sen se mi splnil.
Zamiloval jsem se do holky z FAMU
Proč jste nešel studovat novinařinu, ale FAMU?
Protože jsem začal v redakci pracovat už v 18 letech a z mého pohledu to nebylo nutné. Jenom pár lidí tady má žurnalistiku. Myslím, že není podstatné, jakou má člověk školu. Jde o to, aby měl k práci vztah, aby ho bavila a rozuměl jí. Myslím, že nejdůležitější a nejlepší školou je praxe. Já jsem šel na FAMU, protože jsem se zamiloval do holky, která tam studovala:). Zkusil jsem přijímačky a dostal jsem se. Inklinoval jsem k filmu, herectví, televizi, studoval jsem filmovou a televizní produkci, což si myslím, že dneska je pro mě ohromné plus. Vím, co se děje nejen před kamerou, ale dokážu si představit i záležitosti za kamerou, produkci, režii a podobné věci. Myslím, že se mi to může do budoucna hodit.
Jak vypadá příprava na moderování olympijského studia nebo mistrovství světa?
Měsíc studování, jako na státnice :). Nejdůležitější je psychická pohoda. Kamarád mi poradil, abych těsně před vysíláním vydechnul všechen vzduch z plic. Tím se člověk uvolní a dech uklidní. Pak v pohodě přijít do studia, nestresovat se, ono to nějak dopadne, nejde o život. Pokud se člověk stresuje, třesou se mu ruce, je nervózní, třepe se mu hlas a divák mu to pak dá patřičně „ sežrat” .
Když se Vám podaří nějaký přeřek, je lepší ho opravit nebo dělat, že se nic nestalo?
Jak kdy, člověk to musí vycítit ze situace. Myslím, že za tu dobu, co uvádím Branky body vteřiny, můžu o sobě říct, že ten cit mám. Člověk musí poznat, jestli je dobré se opravit nebo jet dál, zasmát se a každý to pochopí. Pokud jde o větší chybu, určitě je nutné ji omluvit a ne ji přejít a nic neříkat, protože divák to pozná.
Jak se orientujete ve jménech u cizích hráčů?
Přestože jsem si párkrát vyzkoušel i rovinu komentátora, jsem spíš moderátor. Každý má jiný systém. Někdo má před sebou hromadu papírů, někomu stačí jeden papír s napsanými jmény, jsou i takoví, kteří se připravují na hodinu a půl trvající přímý přenos pět dní. Pro normálního diváka, který u televize kritizuje, že někdo řekl něco jednou špatně, je to nepředstavitelná věc.
Ideální by bylo spojení zpravodajství a zábavy
Baví Vás víc Branky body vteřiny nebo Svět rekordů?
Přestože se každý den děje něco nového, je moderování zpravodajství svým způsobem trošku stereotyp a hlavně stresová věc. Do vysílání jdete v 19.40, některé příspěvky kolikrát ještě nejsou připravené a je to často o nervy. U Světa rekordů bylo příjemné, že byl předtáčený, mohli jsme si s tím pohrát, byl to humor, který nám seděl, super odreagování. Nemůžu říct, co mě baví víc. Jednu dobu jsem si myslel, že už budu dělat jenom zábavu, ale ono to nejde, je to ta nejtěžší disciplína a je dobré si dát pauzu. Ideální by bylo spojení obojího.
Jaké je pro Vás být slavným?
Já se rozhodně nepovažuji za slavného, dělám práci, kterou jsem chtěl dělat od malička, a jsem za to strašně rád.
Kolik podpisů týdně rozdáte?
Pár. Pokud si někdo o podpis napíše, je to pro mě ocenění práce, že ji nedělám úplně špatně, a snažím se všem vyhovět. Při nákupu v obchodním centru se mi párkrát stalo, že za mnou přišli dokonce i prodavači. Když jsem byl s kamarády v hospodě, přišel nějaký pán, že by mu to kolegyně v práci neodpustily. Je to docela příjemné ocenění.
Správná holka je upřímná a pohodová
Jak podle Vás vypadá správná holka?
Správná holka? Hodně důležitý je pro mě první dojem, podle něj člověk vnímá první klady. Ale upřímně řečeno, pro mě je hodně důležitá pohoda, aby holka byla pro každou legraci a měla smysl pro humor. Nedávno jsem se přestěhoval do domku, tak bych rád ženu, která se umí postarat o domácnost, protože je to strašně náročné. Obdivuji ženy, které pracují, přijdou domů, perou atd. Já to teď vlastně zkouším sám na sobě a je to fakt hustý. Taky mám rád ženy, které mají přirozenou inteligenci a vlastní názor. Třeba abych si s tou svojí mohl popovídat o filmu, který jsme právě viděli.
Čeho si na ženách vážíte?
Určitě upřímnosti, žádné podrazy. A tolerantnosti. Já potřebuji mít svůj prostor, svoji osobní volnost, a jsem ochotný to dát i jí.
Máte rád děti?
Děti mám hodně rád a doufám, že nějaké přijdou, chtěl bych minimálně dvě. Můj brácha má dvojčata, holčičky, kterým jsou čtyři roky, a když mi řeknou:„Strejčínku, pojď k nám”, je to síla:).
Co děláte ve volném čase?
Já ho moc nemám. Teď se starám o dům, kupuji skříňky, povlečení a ručníky, vybírám obrazy. Občas sportuji, cestuji, byl jsem se potápět v Dominikánské republice, to bylo hodně příjemné.
Máte domácího mazlíčka?
Mám psa, zlatého retrívra, jmenuje se Míša, je mu sedm let a tak je to takový větší mazlíček:).
S Vojtěchem Bernatským si povídala Jana (časopis IN!dívčí svět - červenec 2008)
