Jak tě napadlo dát se na šachy?
Můj taťka hrál šachy už odmalička. Účastnil se turnajů společně se svými sourozenci a později naopak jako vedoucí doprovázel mladé šachisty. A jelikož byl a je stále přesvědčený, že šachy jsou do života velice dobrou školou, rozhodl se naučit tuto královskou hru i svoje potomky :) – šest dcer a jednoho syna. Mamka samozřejmě také neunikla. Vlastně nás naučila, kde má každá figurka své základní místo a jak se může po šachovnici pohybovat.
Co tě na šachu baví?
Šachy jsou krásnou a velice bohatou hrou. Na začátku partie má každý z hráčů stejný počet figur – stejné možnosti. Avšak je na každém z nich, jak se svojí silou naloží. Někdo se bezpodmínečně vrhne do útoku „zmatit” soupeřova krále, a i když cestou nějaké figurky poztrácí, tak jeho hlavním cílem je dát mat. Jiný naopak připravuje léčky a v klidu vyčkává, dokud soupeřova obrana nebude dostatečně oslabená, pak teprve vyrazí zaútočit. Každý hráč má svůj vlastní styl, své plány. Záleží pouze na tom, komu se je podaří zrealizovat lépe, rychleji nebo kdo dokáže svého soupeře „přechytračit”. Ten, kdo vyhraje, má poté skvělý pocit! A já si nejvíc užívám to, že to můžu být právě já, kdo vytváří spolupráci svým figurkám a celou tuto šachovou bitvu řídí :). Šachy jsou hledání a výběr té lepší cesty.
Je hodně děvčat šachistek?
Jak kde :). V Polsku, Rusku nebo například Číně je šachistek mnoho. Je to dáno tím, že v těchto zemích jsou šachy velice populární. Vyučují se ve školách, hrají se velké turnaje. Hráčky vidí perspektivy a možnosti, které šachový svět přináší, a mají kolem sebe lidi, které je v tomto sportu podporují. V Česku však šachy ještě moc populární nejsou, a proto i šachistek je málo.
Hrají jen šachistky se šachistkami, nebo hrají i kluci proti holkám?
Hraje se tak i tak :). Jsou soutěže, jako například mistrovství republiky, Evropy, světa nebo třeba olympiáda družstev, kde jsou kategorie zvlášť pro holky a pro kluky. Holky však nejsou omezovány vůbec, můžou se účastnit i „klučičích” kategorií. Je to dáno tím, že kluci jsou obecně v šachách lepší a holky mají malou šanci proti nim uspět.
Proč jsou šachy sport? A jsou sportem zimním, nebo letním? :)
Šachy, i když se to možná nezdá, jsou docela náročné. Turnaj se hraje většinou 9 dní, každý den jedna partie. Ta trvá přibližně 4–5 hodin. Hráč musí po celou tuto dobu být v klidu, mít energii na přemýšlení a co nejvíce se koncentrovat na svoji partii. Když se to tedy sečte s přípravou na partii, samotnou partií a poté i analýzou, tak to je suma sumárum asi 63 hodin šachu za jeden turnaj! Aby to hráč zvládnul a měl i nějaký dobrý výsledek, tak musí být na tuto psychickou a fyzickou zátěž dobře připraven. Jestli jsou ale šachy zimním sportem nebo letním, to opravdu nevím :) – asi neutrálním. Přála bych si ale, aby se probojovaly mezi oficiální olympijské sporty. Jestli na zimní, nebo letní olympiádu? To je mi jedno :).
Co z tohoto sportu nejvíc bolí? :)
Tak každý sportovec tréninkem a nebo hraním turnajů zanedbává trochu ten svůj soukromý život – rodinu, kamarády, vzdělávání, často také prošvihne nějakou tu zajímavou akci. Když ale tohle pominu, tak na šachách je nejhorší to, že stačí jedna jediná chybička a celá partie se pokazí. Vůbec nevadí, že jsem celé čtyři hodiny hrála lépe než soupeř, vymyslela zajímavější ideje, nebo to měla už skoro vyhraný, když potom udělám chybu a soupeř mě porazí, to bolí!:)
Je nějaké šachové sportovní oblečení?
Šachové oblečení není :), každý preferuje něco jiného. Důležité ale je, aby se v něm hráč cítil co nejpohodlněji a aby se tak mohl plně soustředit na hru – a ne na to, že zrovna tahle halenka ho škrtí, a nebo, že tyhle boty, které má asi tři hodiny na nohou, mu už stihly otlačit snad všechny prsty. Samozřejmě ale šachisté také chtějí nějak vypadat, takže se snaží oblékat pěkně. Někdy máme jednotný úbor v turnaji družstev při reprezentaci.
Pro mě je ale třeba důležité mít na partii mikinu nebo nějaký teplý svršek. I když je v sále podle ostatních teplo, tak čím víc partie spěje ke konci, mně je zima. A taková příjemná mikinka se pak hodí :).
Jak se šachy trénují?
Šachy se trénují jako každý jiný sport po částech. Není to tak, že by šachisté hráli proti sobě donekonečna partie a tím se zlepšovali. Basketbalisté také nehrají jenom zápasy, ale trénují přihrávky, dribling, obranu, střelbu… Tak je tomu i v šachách. Trénuje se zahájení – jak nejlépe rozestavět figurky, střední hra – jak vytvořit spolupráci figurek. Poté třeba taktika – propočet variant, a nebo strategie – hledání plánu hry. Je toho samozřejmě ještě mnohem více. Šachisté k tréninku používají nejčastěji počítač, knihy a nebo trenéra, který jim potřebný materiál připraví. Paměť je určitě také důležitá. Často si ji trénuji tím, že řeším nějaké šachové problémy „naslepo” a nebo že hraji partie „naslepo”. To znamená, že nemám postavenou šachovnici před sebou, ale že si vše pouze promítám v hlavě.
Co tě nejvíc překvapilo na nějakém soupeři?
Často mě překvapí, že z hráče, který mi při partii připadal trošku divný, se po partii vyklube velice sympatický člověk, a naopak.
Musíš se umět se soupeřem domluvit?
Se soupeřem si během partie nepovídáme. Při šachu je totiž úplně ticho a v sále, kde hraje třeba i 100 hráčů by byl pád špendlíku slyšet. Často ale po skončení partie jdeme vše společně analyzovat, a to se pak hodí, abychom si rozuměli. I když ale člověk soupeři nerozumí, tak většinou pochopí, co mu chce říct.
Jsou šachisti samotáři nebo se rádi druží?
Šachisti jsou prostě normální lidé, kteří se rádi baví, věnují sportu, hudbě, vzdělání nebo něčemu jinému a při tom hrají šachy. Veřejnost nás samozřejmě vidí jako nadměrně inteligentní, ale kulturně zaostalé lidi, kteří jsou věčně sklonění nad šachovnicí. O to víc si ale užíváme, když pak lidi žasnou nad tím, jací šachisti ve skutečnosti jsou :).
Pomáhá ti nějaká vlastnost získaná v šachu i v běžném životě?
… je toho spousta. Když pominu to, že šachy rozvíjejí paměť, představivost a nebo kreativitu, tak každý šachista se postupně učí logickému a kritickému myšlení, sebeovládání, zodpovědnosti. Snaží se předvídat soupeřovy myšlenky, počítat a hodnotit vzniklé pozice, koncentrovat se a hlavně plánovat a rozhodovat pod časovým tlakem. Ne náhodnou proto zpívá německá skupina Scorpions písničku „Live is just like chess” (Život je jako šachy).
Může se při šachu stát nějaká vtipná věc?
Existuje pravidlo, že pokud někomu zazvoní mobil nebo třeba i jenom pípne, znamená to pro něj okamžitou prohru partie. Už několikrát se stalo, že některému hráči najednou začal zvonit mobil: „Všechno nejlepší k svátku, Fando!”. Fanda „srdečně” poděkoval za přání, típnul mobil a rovnou podepsal „partiář” s prohrou :).
Někdy taky hráč neunese svoji prohru a shodí figurky ze šachovnice. V horším případě se stalo, že muž psychicky nezvládl prohru s holkou a rovnou po ní hodil králem! Já jsem to ale naštěstí nebyla :).
Helena (časopis IN!dívčí svět - březen 2010)
