Jaký máš první zážitek ze studia?
Já jsem to moc neřešila. Maminka mě totiž brala do studia odmalička, byla jsem tam jako doma. Mou první roli mi přinesla domů na kazetě, já se ji naučila a pak ve studiu namluvila. Jen si pamatuju, že to byl nějaký horor.
Musíš roli umět nazpaměť?
Ne, to by nešlo. Zvlášť když člověk dabuje spoustu menších rolí, to by bylo nemožné. Dabing probíhá tak, že člověk přijde do studia, dostane upravený text, přečte ho a jde domů.
Je těžké strefovat se hercům do pusy?
To se dá naučit. Je to cvik. Koukneš se na první tři slova z věty, jedním okem sleduješ obrazovku, až promluví tvá postava, přečteš příslušnou repliku a jukneš zase, jestli poslední tři slova sedí s tím, co říká postava. Nemůžeš se moc splést.
Jak se to dělá s angličtinou? Ta je přeci rychlejší než čeština?
Na to existuje u dabingu takzvaný úpravce, který musí přeložený text připravit pro dabéry tak, aby seděl nejen smysl, ale i rytmus a délka repliky. Tohle je vlastně největší práce – upravit text tak, aby působil přirozeně a šel dabérům do pusy. Někdy je v ději spousta řečí a úpravce musí nějakou větu vymazat. Jenže musí ohlídat, aby nevypustil nějakou důležitou informaci pro děj. Já pak přijdu do studia, a když ten upravený text dobře přečtu v souladu s rytmem řeči té mé postavy, neměl by být žádný problém.
Jedna z dalších věcí, kterou pro dabing dělám, je právě tahle úprava textu.
Jaká role ti utkvěla z dětství?
Dabovala jsem Alenku v říši divů, ale nepamatuji se vůbec, co to bylo zač. Jen vím, že jsem tam zpívala. Doma jsem se musela naučit písničky a pak je ve studiu nazpívat. Taky jsem hrála jednu z holčiček v Pokémonech. Nebo jsem hrála jakousi malou kouzelnici, ale já si fakt nepamatuju role ani rok dozadu, protože je toho opravdu moc.
Ale na Hannu Montanu si pamatuješ dobře, že? :)
Samozřejmě! Protože Miley Cyrus je první herečka, která je jenom moje. Vyhrála jsem na ni castig. I když jsem o deset let starší. Vybrali si mě američtí producenti a od té doby ji mluvím.
Hanna je přeci zpěvačka...
Já taky zpívám, ale na Miley Cyrus bych si netroufla, na to, že je jí šestnáct, tak je moc dobrá.
Zpívám třeba do kreslených pohádek pro děti. Pro ně si upravuji texty, a to chce trochu zkušenosti, aby slova neztratila smysl, ale zároveň byla poskládána tak, aby to hezky znělo, dalo se to zpívat a bylo srozumitelné pro malé děti. To mě moc baví!
Když se denně snažíš sladit s Miley Cyrus, máš pocit, že ji znáš?
Miley ne, ale znám moc dobře Hannu Montanu. Vím, kdy se zasměje, jaký skřek nebo zvuk vydá, znám všechny její vzdechy. Hanna hodně mění hlas. Jinak mluví na tátu, jinak na bráchu. Já znám postavu, ale neznám herečku.
Co bys o Hanně jako její důvěrná kamarádka řekla?
Že je to trhlá a sympatická puberťačka. I když to vypadá, že se s bráchou nesnáší, v mnoha dílech je vidět, že když jde do tuhého, drží pospolu. Třeba v jednom díle se vybourají a tam se ukáže, jak si dokážou pomoci a obejmout se a říct si: Já tě mám rád!
Čím déle ten seriál dělám, tím víc se mi líbí, protože už důvěrně znám i ostatní postavy. Vím, kdo s kým má jaký vztah, takže mě pobaví různé hlášky. Cítím se tam jako v rodině.
Sbíráš si hlasy? Třeba když někdo mluví vztekle, řekneš si: To použiju!
Ne, to mě v životě nenapadlo. Mě v tom výrazu, který mám do hlasu dát, hodně pomáhá originál, který mi pouští do sluchátek. Slyším herečku, jak mluví ze smíchu nebo má smutný hlas. Ale někdy, když se odehrává nějaká teskná scéna, tak si vzpomenu na něco tragického a dojmu se a třeba i rozpláču.
Hlídáš si hlas, jako to dělají zpěvačky?
Ani ne, ale nedávno jsem dabovala nějaké japonské anime filmy, a to bylo hrozně náročné. V nich se pořád křičí, a to jsem odcházela po dvou hodinách ze studia skoro bez hlasu.
Poznal tě někdy někdo po hlase?
Jednou mě poznala jedna paní na úřadě podle jména, když jsem si přihlašovala mopeda. Říkala, že sleduje v televizi titulky, a mě si nějak pamatovala.
Ale podle hlasu ne, já totiž moc nemluvím. Ani bych netoužila, aby mě lidé na ulici poznávali. Stačí, že mi občas někdo napíše na internet. Nedávno mě nějaké děvče požádalo o rozhovor do školního časopisu, tak to jsem nechtěla zklamat. Nebo mi děcka píšou, jak se mám a tak.
A píšou i kluci, takže vím, že se na Hannu dívají i kluci a nestydí se za to.
Takže přeci jen máš fanoušky.
To ano a dokonce se občas od nich dozvím i to, co nevím. Třeba že Miley teď natočila nějaký nový film, kde nehraje Hannu Montanu, a děti se ptaly, kdy to bude v kinech, a já ani netušila, že to budu dabovat. Koukala jsem se teda na nějakou upoutávku a úplně mě to dojalo. Moc se na to těším.
Dějí se ve studiu trapasy nebo vtípky?
Trapasy se musí stát před někým, a já jsem ve studiu většinou sama. Trapné je třeba, když mi kručí v břiše. To je opravdu hodně slyšet.
Klasická jsou spíš přeřeknutí. Jakmile se člověk jednou splete, tak se to zacyklí a pak je těžké se z toho vymotat. Nejhorší jsou cizí jména nebo názvy. To řeším tím, že si slova podtrhám, nebo rozkouskuju.
Prý jste s maminkou nazpívaly písničku do prvního Shreka?
To bylo legrační, protože nás pozvali do studia, abychom ji narychlo nazpívaly. Tak jsme to sfoukly a vůbec jsme netušily, že ze Shreka bude takový hit.
Tohle se mi stalo mockrát, že jsem namluvila nějakou vedlejší postavu do filmu a pak jsem zjistila, že to byl třeba film, co dostal pět Oskarů.
Já vlastně ani neznám děje filmů, ve kterých mluvím. Kamarádi se mě ptají: Hele ty jsi dabovala ten a ten film, jaký je? A já musím říct, že vlastně nevím. Znám jen tu svou postavu, a když není hlavní, tak ani nepoznám, o čem ten film je.
Pavlíno, ty máš vystudované herectví?
Ne, kdepak. Mám gympl a Vyšší odbornou školu strategie a reklamy. Takže bych mohla být nějaká manažerka. Jenže já se od malička zabývám dabingem a ráda bych u toho zůstala.
Já bych ani nechtěla být herečka. Určitě bych nezvládla stát na jevišti a dělat něco před lidmi.
Ty z vás, které byly na Setkání čtenářek IN! v Brně mohly Pavlínu poznat na vlastní oči a zjistit, že jí to na scéně šlo docela dobře a v osobním setkání ještě lépe. Pavlína se svým přítelem totiž pro holky připravili ukázku dabingového studia a vysvětlili jim, jak se postupuje při namlouvání filmu.
Za rozhovor a příjemnou spolupráci Pavlíně a jejímu úžasnému příteli děkuje
Helena
(časopis IN!dívčí svět - červen 2010)
