Ribl-dibl
Hráči sedí v kruhu. Každý je nejprve ribl-dibl bez bodu. Potom každý dostane své číslo. (1,2,3,…). A můžeme začít třeba takto:
Ribl-dibl č.1 bez bodu volá ribl-dibl č.6 bez bodu. Č. 6 pokračuje: Ribl-dibl č.6 bez bodu volá ribl-dibl č.2 bez bodu….Když č.2 vlastní nepozorností rychle neodpoví, dostane na čelo uhlem nebo barevnou křídou tečku. Je z něj teď ribl-dibl 2 s jedním bodem, a pokračuje dál: Ribl-dibl č. 2 s jedním bodem volá ribl-dibl č. 10 bez bodu…atd. Za každou chybu dostávají hráči tečky na čelo – takže během hry vznikají různé ribl-dibl – bez bodu,s jedním bodem, se třemi i více body. Tak je hra sice čím dál tím těžší, ale také hóóóódně veselá. Dá se hrát doma, ve spolču, na hřišti…stačí jen pozvat pár dobrovolníků a nebát se zasmát i sama sobě.
Vážná tvář
Mohla by se klidně jmenovat i indiánská, protože o kamenné tváře tu půjde především. Hráči se postaví do dvou řad tak, že vznikne ulička asi 1 metr. Oba poslední hráči z každé řady jdou na povel vedoucího hry pomalu vedle sebe uličkou,… a teď to přijde. Pozor! Musí se snažit zachovat vážnou tvář.
Hráči stojící v uličce se zase naopak snaží procházející hráče rozesmát /každá strana svého procházejícího soupeře/: voláním, různými hloupostmi, grimasami. Nesmí se jich ale dotknout. Jestliže se jim podařilo procházejícího hráče z protější řady rozesmát, získávají dalšího člena do své vlastní řady.
Vyhrává družstvo, které má po průchodu všech hráčů, delší řadu.
