Co byla tvoje první divadelní role?
Když jsem byl malinkej, hráli jsme u nás na faře Pašije. Dodnes si pamatuji na roli Jidáše, jak jsem mohl třísknout s pytlíkem peněz, když jsem vracel úplatek. Když se i rozkutálely, bylo to ještě lepší.V roce 1996 jsem nastoupil na pražskou konzervatoř na obor herectví a už v průběhu studií jsme mohli vypomáhat na některých představeních. Shodou okolností to byly taky Pašije. Hrál jsem lotra „po Ježíšově levici”, čerta, vojáka, který zatýká Ježíše. Bylo to krásné představení a dodnes na něj s kolegy rádi vzpomínáme.
Jak vypadá hercův den?
Záleží na tom, jestli jsou divadelní prázdniny, jestli mám natáčení, zkoušku v divadle nebo pouze představení, nebo jestli jedu někam na zájezd či dabing. Je to různorodé a tím i krásné, protože denní herecký režim je ojedinělý. Je to krásné povolání, které mě navíc i baví. Má to spoustu kladů, ale i mnoho nevýhod.
Skoti ze mě udělali citron
Jak zvládáš hrát v divadle, natáčet film, seriál…?
Pokud je člověk v divadle v Praze a ostatní pracovní příležitosti jako dabing, televize, rádio, moderování jsou také v Praze, je to mnohem jednodušší, než když je někdo v angažmá na oblastním divadle a do Prahy musí dojíždět. Jenom cestování mu zabere spoustu času, který by mohl věnovat svým přátelům, rodině, koníčkům, odpočinku a jiné práci. Člověk pak musí zvažovat, co je jeho priorita. Je to vždycky volba, ale to je všude v životě. Během cestování mám aspoň možnost poslouchat skoro denně Rádio Proglas:).
Hrál jsi i ve Skotsku. Je to tam jiné než tady?
Je to jiná zkušenost. Člověk přijde do styku s kolegy, kteří mluví jiným jazykem, používají jiný způsob práce. Byl jsem přizván do divadelního týmu na Mezinárodní divadelní festival v Edinburghu. Měsíc jsme zkoušeli divadelní hru, kterou jsme tam potom hráli. Moje postava mluvila anglicky, trochu skotsky a slovensky. Také jsem si musel nechat odbarvit a nabarvit vlasy na odstín zlatého citronu. Moc pěkné:)!
Jak dlouho se učíš text?
Záleží na tom, jak moc mě osloví a baví. Někdy celá hra naskočí do hlavy, aniž si toho člověk všimne. Jindy ale stačí i pár vět, které člověku takzvaně „nejdou do pusy”. Nemůže tomu přijít na kloub, musí se to nadrtit, nacpat do paměti, a musí to tam uchovávat, neustále osvěžovat a v případě potřeby hned, a pokud možno bez chyby, použít.
Můžeš si text upravit?
Třeba Shakespeare se těžko upravuje, protože by bylo nápadné, pokud bych si tam dával svoje slova nebo jména :). Když jde o komedii, je určitá možnost divadelní licence, samozřejmě po domluvě s režisérem.
Jak dlouho si hry pamatuješ?
Některou hru pozapomenu, i když jsem ji hrál včera, protože mi nezapadla úplně pod kůži, ale na některé hry, které jsme hráli ještě na škole, vzpomínáme se spolužáky dodnes. Když začíná nová sezona, jsou takzvané „oprašovací zkoušky”, kdy se hra v paměti osvěží. Zahraje se nanečisto, bez diváků, s režisérem, projedou se texty, všechny okolnosti, odchody, i technicky „děkovačka”, všechno se připomene.
Máš nějakou vysněnou dovolenou?
S přáteli a svými blízkými dobře prožít a naplnit čas.
Popularita je v pohodě
Poznáváš rád nová místa nebo raději vybíráš ta osvědčená?
Asi obojí. Ta kombinace je nutná, protože člověk se rád vrací na místa, která jsou mu blízká, kde si může připomenout chvíle, kdy mu bylo dobře i hůř. Velmi rád ale poznávám nová místa, nové lidi, protože každé setkání s někým novým je jedinečné a vnitřně mě obohatí.
Jak zvládáš popularitu?
Tak hrozné to zase není:). Je pravda, že lidé znají postavu doktora Adama Suka víc než mě. Chápu, že některé postavy ze seriálu člověk vnímá jako jemu blízké, vídá je jednou dvakrát týdně ve svém obýváku, má pocit, že je zná, takže jim tyká. Běžně se mi stává, že když mě lidé na ulici oslovují, tykají mi a vlastně mě neznají. Někdy je to příjemné, někdy méně, člověk třeba pospíchá a nemá čas. Já ty lidi neznám a je dost nevyvážené, pokud oni mně tykají a jsou v tom suverénní. Zvlášť když jsou někdy posilnění alkoholem a chtějí se blýsknout. Těžko se na to dá nějak rozumně odpovědět a reagovat. Snažím se reagovat pozitivně, protože to nejsem já, ale postava, kterou znají.
Čteš bulvár nebo zprávy, které o tobě vycházejí?
Mě to nebaví a hlavně na to nemám, bohudíky, čas. Chápu, že jsou určité informace, které jsou pro bulvár pikantní a zajímavé. Ale za účelem zvýšení prodejnosti se někdy uchylují k nepravdivým informacím, směsi polopravd a smyšlenek; je to smutné. Bohužel je zažité, že co je v médiích, je pravda. Jistě všichni znají taková rčení jako: „Co je psáno, to je dáno” a „Na každém šprochu pravdy trochu” aj. Bohužel nám podezřívavost a závist neustále podsouvali a podsouvají komunisté, kteří nechtějí svobodu slova, myšlení a samostatného růstu i uvažování. Ale to jsem asi trochu odbočil, že? Jsem rád, že si někdy mohu popovídat s lidmi na různých akcích, besedách a setkáních.
Ty pocházíš z velké rodiny. Jak moc je pro tebe rodina důležitá?
Já jsem rodinný typ a rodina je pro mě velmi důležitá. Spousta lidí nemá možnost žít v ucelené rodině. Je to náročné, ale o to je krásnější, když vztahy fungují. Je těžké je udržovat a vyžaduje to spoustu času, který je nutný investovat do jakéhokoliv vztahu. Do Českého Krumlova, kde mám část rodiny, jezdím jen několikrát za rok a ostatní své příbuzné zahlédnu jen občas. Stejně tak své neteře, synovce. Je to těžké, mrzí mě to (vím, že nejenom mne), ale jinak to asi nejde.
Takže plánuješ velkou rodinu?
Já si vždycky říkám, že největší vtip pro Boha je diář. Člověk si něco naplánuje, může si něco hezky nalinkovat, ale druhý den nebo za hodinu už je všechno jinak. Já mám rád rodinu, pokud Pán dá, budu moc rád, kdybych mohl být partnerem, otcem, dědou…
Na fotbale jsem maskot
Jaké jsi měl v dětství idoly, vzory a jak se změnily do dneška?
Je strašně zjednodušující vybrat někoho, kdo ti najednou splní prototyp idola. Já obdivuji na lidech vlastnosti jako vytrvalost, soustředěnost, píli, důvěru, lásku, přátelství, ale to necharakterizuje jednoho člověka. Pouze Pán Ježíš zvládal mít všechny tyto vlastnosti dohromad:). Prvními vzory jsou samozřejmě rodiče, sourozenci, pak je člověk nachází ve vedoucích nebo učitelích. Dnes už hledám vzory v každém člověku kolem sebe.
Máš nějakého maskota?
Já sám jsem někdy maskot :), třeba na fotbale. Dělám si z toho všeho „Sukování a doktorování” legraci, jsem nad věcí.
S Pepou Pejchalem si povídala Jana (časopis IN!dívčí svět - leden 2008)
