Dokončení rozhovoru z Listopadového IN!
V Ulici hrajete už osmý rok, baví vás to pořád?
Baví mě to pořád. Jinak bych to nedělala. Za tu dobu jsme s kolegy sehraná parta, je to taková rodinná atmosféra.
Máte možnost svou seriálovou postavu (Terezu) měnit podle vlastních představ?
Je to hodně o domluvě se scénáristy. Já s Terezou „žiju” už tolik let, že vím, jak by se v určitých situacích zachovala, takže občas mám nějakou připomínku, třeba k dialogu, ale do role jako takové nezasahuju.
Co děláte mimo studio?
Teď budu dělat bakalářku na humanitních studiích. Moc mě to baví. Vysokou školu studujete kvůli sobě, takže pokud vás nebaví, tak je lepší ji nedělat. Mě tento obor baví moc, mám jen problém s tím, že nejsem moc studijní typ.
Jak často natáčíte, dá se to skloubit se školou?
Je to časově náročnější, ale už jsem u Ulice zvládla vystudovat střední školu a dostat se do třeťáku na výšce, takže se to zvládnout asi dá. Točím tak 10-15 dní v měsíci, jsou v tom hodně i víkendy.
Herectví není pro Vás to důležité? Co je váš cíl, co byste chtěla dělat?
Být herečkou pro mě nikdy nebylo vysněné povolání, herectví jsem nijak zvlášť nevyhledávala. Nabídka do Ulice přišla spíš náhodou. Toto prostředí mě ale baví. Láká mě třeba produkce nebo pomocná režie.
Můžete porovnat, jaký je rozdíl mezi hraním na jevišti a před televizní kamerou?
Nemám zkušenosti s divadlem. Hlavě proto, že se bojím. Jsem stydlivý člověk a jen při pomyšlení, že se na mě dívá tolik lidí, se roztřesu. Rozdíl je samozřejmě velký. Představení se zkouší dva, tři měsíce v kuse a pak se hraje. To v televizi není, to bychom nic nenatočili. Jedeme tam velice rychle.
Jak dopředu víte, co budete hrát?
Tak tři týdny dopředu dostáváme scénář a záleží na každém, kdy se ho naučí. Já se občas učím text až v maskérně. Mám totiž dobrou krátkodobou paměť. Když dostanu scénář, tak si ho celý přečtu, abych věděla, co mě čeká, a den předem, někdy i ten samý den, se teprve učím text nazpaměť.
Jak dlouho se točí jeden obraz?
Většinou jednu hodinu. Perfektně se to musí nacvičit. Několikrát se to nazkouší nanečisto a pak to sjedeme párkrát naostro. Jedna scéna se točí v průměru třikrát a natáčí se na tři kamery. Pan střihač to rovnou sestříhá a jede se další obraz.
Sen většiny dívek je být herečkou, zpěvačkou... Myslíte si, že herectví je o náhodě?
Je. Já sem toho důkazem, že je to i o náhodě a o štěstí. Ale dá se mu jít naproti. Můžete chodit na kastingy, obvolávat režiséry...
Co musí mít holka, když chce být herečkou?
Musí mít ostřejší lokty. Musí hrát. To je rozhodně výhoda.
A vzkaz pro naše čtenářky?
Berte život s nadhledem, zbytečně si ho nekomplikujte. Nestojí to za to. A taky krásné Vánoce prožité s rodinou :-).
Za rozhovor děkuje Majka St (časopis IN!dívčí svět -listopad 2012)
