Proč zrovna BiGy?
Protože má dobrou pověst a bylo blízko. Až po maturitě jsem se dozvěděl, že tohle gymnázium kdysi zakládal můj dědeček. Tak jsem nemohl mít ani protekci:).
Máte sourozence?
Dva bráchy. O dva roky staršího a o jedenáct let mladšího. Toho jsme s bráchou na mamce vyškemrali. Moc jsme si ho přáli.
Jak spolu vycházíte? Berete si věci?
Ne:)! Se starším bráchou máme všechno oblečení vlastně společné. Ponožky a prádlo neřešíme, to máme v jednom šuplíku (nebo spíš na hromadě:)). Každý má tak pět oblíbených triček a to respektujeme. I když… tuhle jsem v jednom takovém viděl bráchu spát.
Jak jste se dostal k filmování?
Já hrál hokej, a když jsem si zlomil ruku, našla mamka někde konkurz do filmu, a protože doma tvrdili, že mám talent, přistrčila mě k tomu. Mamka je skvělá. Asi to není jen tak vychovávat syny, my jsme spíš jako kamarádi.
Nebála se, že přijdete do špatné společnosti? O filmařích se leccos říká.
Ani ne.Vždyť to vlastně vymyslela ona. Ta filmařská parta, do které jsem tenkrát přišel, začínala. Stejně jako já, my byli všichni nováčci. Tam ještě nebyl nikdo zkaženej:). Hodně nás ty společné začátky spojily. Většina z mých nejlepších kamarádů pochází z toho prvního filmování.
A co kamarádi ve škole? Jak to brali, že s nimi do třídy chodí známý herec?
Kluci ve třídě to brali normálně a fandili mi. Spíš spolužáci z jiných ročníků, kteří mě neznali, měli občas nějaké řeči. Když u toho byl někdo ze třídy, tak je srovnal: „ Znáš ho? Ne? Tak nemluv!” Vždycky se za mě bili.
Gymnázium a filmování, to je dohromady síla. Byl jste dobrý žák?
Takový lepší průměr, jak se říká. Po natáčení jsem musel měsíc ve škole máknout a šlo to!
Já se díky tomu naučil nárazově učit, což se mi teď na vysoké hodí. Všechno, čím jsem prošel, mi něco dalo.
Třeba i hokej?
Hokej mě naučil, že existuje nějaká autorita, trenér, a ten se poslouchá, ať je to spravedlivé nebo ne. Byli tam i kluci, co měli super výstroj a všechno zaplacené a mysleli si, že jsou díky tomu nejlepší. A někdy byli. Snést nespravedlnost a moc to nerozebírat, to jsem se taky při hokeji naučil. To se zase někdy hodí při filmování:).
Vaše role jsou takové trhlé…
…no tak…
(Hned si uvědomuji, že poslední film Děti noci je dost vážný, Jirka tam hraje velmi rozumného klaďase.)
Omlouvám se, jak se vám točily Děti noci ... v noci?
Točit v noci je trochu adrenalin. Všechno je jinak. Začne se v deset večer, člověk je plný energie. Kolem třetí ráno přijde krize, ale když se překoná, je to skvělý zážitek. V noci se točí soustředěněji. Nikomu nezvoní mobily, nikdo nikam nespěchá.
Jaká je Martha Issová, se kterou jste hrál?
Martha je strašně zajímavá. A moudrá. Hrozně moc o věcech přemýšlí, má zajímavé názory a umí je výstižně zformulovat. Moc hezky se poslouchá, když něco vypráví.
…a bulvár o ní nedávno psal tak ošklivě! Jak Vy zvládáte bulvární lži?
Štve mě, když to ubližuje lidem, na kterých mi záleží. Když napíšou, že jsem na drogách, tak se tomu všichni, kdo mě znají, zasmějou, protože já ani nekouřím. Nedávno ale napsali, že jsem na kapačkách, a babička se k smrti vyděsila.
Radši se vrátíme zpět, nejlépe do Vaší nové pohádky.
No jo, princ.To je taková práce za odměnu. O tom se nemusí moc přemýšlet. Hodně často mně nabízeli role princů a mně se do toho nechtělo, ale tenhle scénář k filmu Peklo s princeznou byl vtipný. Když jsem mladšímu bráchovi řek:„Hele co ty na to, že budu hrát prince?” tak se nijak nenadchnul. Měl pocit, že princové jsou už trochu out!
V čem byste si rád zahrál?
V muzikálu! Jednoznačně v muzikálu. Ty miluju. Třeba Rebelové. Ti mě nadchli i na jevišti. Hrajou je tady v Praze v divadle Broadway. Víte, jak poznám, že se mi to líbí? Sedím v řadě a závidím, že tam na jevišti nejsem s nima! Muzikály jsou skvělý, třeba Chicago, Moulin Rouge, West Side Story, Starci na chmelu…
(Pokud čte IN! nějaký producent, který chystá muzikál, přimlouváme se jednohlasně za Jirku Mádla. Určitě by byl skvělý.)
Otázka, kterou jste nikdy nedostal, nebo moudro, které byste chtěl sdělit?
Já už jsem dal tolik rozhovorů, že jsem snad odpověděl na všechno na světě. Moji kamarádi už ani rozhovory se mnou nečtou.
Helena ale poslouchala se zájmem (časopis IN!dívčí svět - duben 2009)
