*Issa – arabsky Ježíš
Jak se Vám na Anežce pracuje?
Jsem moc ráda že se ptáte, protože na práci se mě většinou nikdo neptá :). Pana režiséra Pitínského, který projekt připravuje, mám moc ráda a jsem potěšena, že mě k tomu přizval. Program je složený z úryvků toho, co se o svaté Anežce ví, nebo co ona sama napsala.
Já hraju mladou Anežku, paní Kolářová ve střením věku a paní Chramostová závěrečnou část jejího života.
Jak se budete cítit ve společnosti velkých hereček?
Spíš než trému cítím radost, že se mohu s takovými osobnostmi setkat. Pocit nějaké trémy mám také, ale není tak velký, že by mě brzdil v tom, dozvědět se od nich co nejvíc.
Studujete Anežčin život?
Samozřejmě! Knihu o Anežce od Františka Křeliny a historické texty o jejím životě. Hraju Anežku okolo zásnub, v době, kdy se to v ní lámalo, když měla touhu vést český národ a zároveň zjišťovala, že jí nejsou příjemné dvorské způsoby, že netouží mít šperky a že jí asi bude v životě zajímat něco jiného.
Rozumíte tomu, co Anežka prožívala?
Vzhledem k tomu, že jsem vyrostla v úplně jiné době, tak si nemyslím, že bych ji dokázala úplně pochopit, ale velmi mě to imponuje. Její hrdinství, dobrota bez nároku na odměnu, bez nároku na cokoli. Já jsem její příběh docela znala, ale bylo pro mě úžasné číst ty dopisy. Jsou moc upřímné. Mívám problém s lidmi, kteří jsou až příliš ponoření do své víry, to mi je někdy skoro nepříjemné. Cítím z nich extrémní názory a nepochopení okolního světa. Ale z toho, co ona píše, cítím její osobní pohled. Je v tom ohromná velkorysost, není tam touha po nějakém obdivu.Všechno, co píše, je pravdivé. Číst ty dopisy bylo krásné.
Říká Vám něco Anežčino křesťanství?
Víte, táta je Syřan. Je syrský křesťan. Byl vychovaný ve víře. Nás k ní nevedl, ale přesto jsme s bráchou měli určitým způsobem duchovní život. Rodiče mají v těchhle věcech široké vzdělaní, takže jsme se setkali se vším možným. Oni nám ukázali možné směry a nechali to na nás.
Já jsem se v osmnácti dostala shodou okolností na kázání Sváti Karáska v Praze u Salvátora. Byla to doba, kdy jsem se tak potácela životem. Šla jsem náhodou okolo a slyšela zpěv, a tak jsem tam vlezla a Sváťovo kázání bylo přesně o věcech, o kterých jsem tehdy přemýšlela. Říkala jsem si: „ No, to není možný! To je jako by mi někdo vlezl do hlavy a odpovídal!”…a začala jsem na jeho kázání chodit každou neděli. Po čase jsem dospěla k názoru, že bych se chtěla nechat pokřtít. Nedělala jsem to proto, abych se zařadila do nějaké víry, ale chtěla jsem tím nahlas světu říct, že s tímhle já souhlasím. Nejsem ale nějak aktivní. Pro mě není důležité mít víru přesně pojmenovanou a být členem nějaké konkrétní party. Víra je tak intimní věc, že ji každý prožívá jinak a potřebuje ji vyjádřit jinak.
Jak Vás přijímají s tímhle názorem v Sýrii?
Já tam jezdím moc ráda a oni vědí, jak jsem byla vychovaná a kde žijeme a že to máme jinak, takže z rodiny se na mě nikdo nedívá divně.
Pro ně je víra běžnou součástí života, nikdo to neřeší. Prostě v ní žijou. Někdy mi přijde škoda, že tady víra není. Protože náboženství, ať už křesťanské nebo jiné, je založené na nějakém solidním základě a to, co hlásá, jsou dobré věci, které by měly být přítomné v našich životech. Protože Češi jsou tradičně ateistický národ, schází tu etický kodex, podle kterého by se všichni řídili. Myslím, že k tomu není potřeba přímo víra, ale víra ho v sobě nese.
Běžný život v Sýrii se od našeho liší hodně?
Rozdíl je především v rodině, která je zvyklá fungovat dohromady. Oni třeba nemají domovy důchodců, protože jejich pospolitost je tak ohromná, že když někdo zůstane sám, jiný se o něj vždycky postará.
Na druhou stranu vidím, že je tam velký problém v oblasti sexu. To, že sex a jakékoli informace o intimním životě jsou absolutní tabu, vytváří v té společnosti ohromné napětí. U nás se toho zase na lidi hrne spousty, a to taky není dobré. Chtělo by to nějakou vyváženost v obou světech.
Vyčerpá Vás herectví, nebo dobíjí?
Pro mě je hraní léčivé, protože můžu udělat věci, které si já sama za sebe v běžném životě nedovolím, nebo bych je ani nechtěla udělat. V herectví jsou otevřeny úžasné lány všeho, co si můžu dovolit. Mě to pomáhá, nevysává mě to. V osobním životě jsem ale hodně špatná herečka, neumím lhát, na mně je vždycky všechno poznat. Hrozně zrudnu:). Na jevišti s tím nemám problém, protože tam je svět, který není pravda.
Máte nějaký fígl na učení textů?
Nejlíp mi to jde, když mě někdo zkouší, protože mně dojde smysl toho, co říkám. My se takhle navzájem zkoušíme s mámou.(maminka Marthy je herečka Lenka Termerová.)
A radí Vám?
Ne, že by mě dávala přímo rady, jak co hrát, ale nás moc baví si o tom povídat. Když jsem šla na konzervatoř, netušila jsem vůbec, co mě čeká, a dost mě to zklamalo. Všeobecný směr výuky byl, že to je něco vážného, vyčerpávajícího, že je to řehole a ne každý to může dělat, a z nás, co tam jsme, nikdo nemá momentálně šanci se toho vůbec dotknout. To je velmi vzdálený pohled na herectví, ale v 15 letech byli pro mě profesoři autority. Studovala jsem sice na vysněné škole, ale prožila velké období zmatků, jestli to vůbec chci dělat. Až máma mně vysvětlila, jak je herectví vlastně zábavné, jak si člověk může hrát, a tak mě vrátila k tomu původnímu důvodu, proč jsem na tu školu šla.
Maminka hraje maminku v seriálu Velmi křehké vztahy. Podobá se té postavě?
Ne! Vůbec! Prostě ji hraje. Já taky často dostávám otázky, co mám s postavou, kterou hraju, společného. Myslím, že nic. Cílem herce je ztvárnit někoho, kým není.
Máte s sebou štěňátko. Slyším dobře, že mu říkáte Pipina?
Jmenuje se Pipina, protože já svým milovaným neteřím říkám „pipiny” a bylo mi jasné, že jí budu taky tak říkat. Přála jsem si rasu Jack Russel teriér, ale oni potřebují výcvik a toho jsem se bála. Já hrozně nerada někomu přikazuju, co má dělat, i když je to pes. Jenže je to nutné. Takže jsem řekla Jakubovi (příteli) že chci vořecha, protože ti jsou chytří. A to ona je! Jdu na její výchovu opačně, ne že jí vyhubuju, ale za všechno ji strašně chválím. Pipina má z pochvaly ohromnou radost, a tak se snaží dělat to, co nás potěší. Takhle to funguje asi i s dětmi. To jednou poznám:).
A co bulvár?
Mně na něm nejvíc vadí, že mě někdo zasadí do společnosti, kam vůbec nepatřím, mezi osoby, se kterými se vůbec nestýkám. Bulvár vezme lidi, kteří celý život na něčem dělají, něco umí a věnovali tomu spoustu energie, a dá je vedle těch, co jen chodí na večírky, a z nich vytvoří množinu „celebrit”.Vadí mi, že tu není úcta k lidem, kteří opravdu něco umí.
Za rozhovor a čaj děkují Helena a Zbyněk (časopis IN!dívčí svět - listopad 2009)
minidotazník
Barva? Všechny. Oblíkám se podle nálady, kterou právě mám.
Herec? Jack Nicolson, Leonardo di Caprio.
Herečka? Naomi Watts, Juliette Binoche
Film?„21gramů” O tolik je údajně tělo lehčí po smrti.Takže existuje dohad, že tolik by mohla vážit duše.
