Nebuď nervózní, že jsi nervózní
Nervozita je v zátěžové situaci úplně normální a svátost smíření pro tebe může zátěžovou situací být. Ale není se čeho bát. Chvíli trvá, než se člověk naučí vnímat svátost smíření jako něco, co ho léčí, proměňuje a posiluje, co mu pomáhá, dodává útěchu, pokoj a radost, protože hledá dobrý vztah s Bohem, který ho má rád.
Základem je vztah
Jak by měla probíhat svátost smíření? Asi ti nejde o to, co, kdy a jak má přesně kněz a kajícník udělat, to najdeš v Kancionále nebo nějaké knížce o svátosti smíření. Co tedy může člověk udělat, aby pro něj slavení svátosti smíření nebylo vstupem na „mučidla“?
Na prvním místě přemýšlej, jaký je tvůj vztah k Bohu, k Ježíši. Pokud si uvědomíš, že jej máš ráda a že se mu chceš omluvit za zlé myšlenky, slova nebo skutky, pak zpověď bude mnohem lehčí.
Smíření je slavnost lásky
Svátost smíření je slavnost. Na slavnost je třeba se připravit (představ si třeba, jak se strojíš na ples). Na slavnost býváme od někoho pozváni. Tím, kdo tě zve, je Ježíš. Dal nám svátosti jako projev své lásky. A teď je na tobě, co uděláš. Buď se na vše „vykašleš” a rezignuješ na jakoukoli snahu nebo začneš prosit o vytvoření či prohloubení svého vztahu s Bohem. Komu jde o lásku, ten má vnitřní důvod proč slavit svátost smíření a to bez ohledu na jeho své současné rozpoložení, pocity a i případnou nechuť. Vždyť mu záleží na tom, koho má rád.
Jak se dobře připravit?
Důležité je věnovat přípravě určitý čas. Nejprve jako v zrcadle zhlédnout svůj život ve světle Boží lásky k tobě. Co všechno jsi od Boha dostala? Jaké dary jsi obdržela (ať už v podobě vlastností, schopností nebo malých obdarování ve všedních dnech)? Když se ti podaří zahlédnout Boží lásku a jeho jemné vedení a působení ve tvém životě, když budeš dobře vidět nejprve Boží dobro a krásu, snadněji uvidíš zlo a ošklivost hříchu, kterými se od Boha odvracíš. Pokud ti záleží na vztahu, tak poznáváš toho druhého a zjišťuješ jaký je, co mu dělá a nedělá radost. Máš pak touhu zbavit se všeho, co tento vztah ničí nebo narušuje. Neboj se najít si dobré zpovědní zrcadlo. Někdy je dobré si o tom popovídat se zpovědníkem nebo s někým, komu opravdu důvěřuješ.
Co všechno vyznávat?
Všechno to, co vnímáš, že vztah k Bohu narušilo. Hřích na prvním místě vždy narušuje vztah k Bohu, ale zraňuje také tebe a lidi kolem tebe. Když přijdeš k lékaři, také řekneš: bolí mě hlava, mám horečku, nemohu spát, ... Podobně knězi, jako lékaři, který má moc léčit svěřenou od samotného Ježíše, vyznáváš své hříchy – duchovní nemoci. Je dobré zmínit i okolnosti hříchu, zvláště tam, kde by z jednoduché odpovědi nebylo jasné, o co šlo.
Je dobré začít vyznání tím, jak se ti dařilo nebo nedařilo uskutečnit své předsevzetí z minulé svátosti smíření.
Někdy se svátost smíření spojuje i s duchovním rozhovorem. Proto můžeš nakonec uvést i to, co tě trápí, čím se zaobíráš, jaké myšlenky tě napadají, o čem přemýšlíš. Zpovědník ti pak může více porozumět a poradit.
Nezapomeň, že součástí svátosti smíření je tzv. „pokání“, které ukládá kněz. Na tobě je, aby sis udělala předsevzetí, kterým vyjadřuješ opravdovost svého rozhodnutí změnit aspoň v něčem svůj život. Tvé předsevzetí by mělo být K+K+K, to znamená krátké, konkrétní a kontrolovatelné:).
A ještě jedna malá rada: upřímností a lítostí budeš připravena, aby rozhřešení přineslo do tvého srdce opravdovou radost a pokoj. Pak se ti bude lépe dařit překonávat nechuť a strach.
P. Vít Zatloukal
(časopis IN!dívčí svět -únor 2011)
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.
