Řekl jsem mu, že naštěstí nemá pravdu, protože kdyby pravdu měl, již by zde nebyl. Začali jsme potom probírat život od chvíle narození až po jeho současný zdravotní stav. Těch situací, kdy měl být v životě za něco vděčný, tam byla pěkná řádka.
Jsou rady, které jsou nad zlato
Jedna z nich se týká právě uvědomování si toho, zač můžeme, ba i máme být vděčni. Přišel s tím psycholog a věřící křesťan Robert A. Emmons. Dozvěděl se, že někteří lidé si večer, dříve nežli jdou spát, připomínají, co se ten den stalo. Nejen to. Na mnohé se přitom dívají jako na dary, které ten den dostali.
Zkusil si prověřit, co to dělá...
Vzal tři skupiny mladých lidí a každé dal poněkud odlišný úkol. V první skupině si měli účastníci večer uvědomit, co se ten den stalo – jen to registrovat. Ve druhé skupině se měli soustředit na to, kdy a kde byli ten den lepší nežli ti druzí. Ve třetí skupině se měl každý účastník zaměřit na to, co ten den prožil a za co by mohl, či dokonce měl být vděčný. Každý účastník tohoto šetření si měl své poznatky večer zapsat a ráno ve škole – v daném případě na univerzitě – odevzdat. Tato cvičení trvala celkem čtrnáct dní. Na začátku a na konci této dvoutýdenní praxe se všichni podrobili důkladnému vyšetření. Zkoumalo se mnohé. Mimo jiné i to, jak jim je, jak se cítí, co dělají a jak se dívají do dalších dnů.
A co se zjistilo?
Že ti, kteří se večer zamýšleli nad tím, za co by měli být vděčni, na tom byli po čtrnácti dnech podstatně lépe nežli ti v druhých dvou skupinách. Byli zdravější, duševně vyrovnanější, k druhým lidem vstřícnější, optimističtější, spokojenější a radostnější.
Jedno nigerijské přísloví říká: „Poděkuj za malý dar a získáš daleko víc.”
(O vděčnosti s Jaro Křivohlavým, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005)
zdroj: www.dobrejitro.cz
