Domnívám se, že nejčastěji se ve svých modlitbách obracíš na Ježíše. Určitě se také modlíš k Bohu Otci. Ale co Duch Svatý? Nevidíme ho, ale poznáváme jeho přítomnost podle toho, jak koná. Dal by se přirovnat k větru. Nemůžeme jej vidět, ale můžeme poznat jeho přítomnost. Můžeme jej cítit na tváři, ve vlasech... Cítíš jeho vanutí? :)
Duch Svatý přichází ke každému již ve křtu. Jak to píše sv. Pavel: „Nevíte, že jste Boží chrám a Duch Svatý ve vás bydlí?” (1 Kor 3,16) A takto i ty, když jsi pokřtěná, jsi chrámem Boha. Jistě sis všimla, že Boží Duch bývá na obrazech znázorňován jako holubice. Navazuje to na Ježíšův křest, kde se ukázal v podobě holubice. A možná takové znázornění je trochu překážkou k vytváření vztahu s ním jako s osobou. Tuto zábranu mi pomohlo překonat, když jsem uviděl jeden oltářní obraz v Adamově na Blanensku, kde byl Duch Svatý zobrazen jako lidská osoba. Kromě holubice, má tato božská osoba ještě další symboliku.
Voda
– zrození člověka k božskému životu je z vody během obřadu křtu, kde se napojujeme na signál „já a Bůh”.
Pečeť
– je nesmazatelným znamením učedníků, kteří byli pomazáni. Plně v nich přebývá Duch Boží.
Oheň
– Ježíš o vylití svého Ducha hovoří takto: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!“ (Lk 12,49). Oheň představuje sílu, kterou v nás působí Bůh. A ne nadarmo se říká, že máme doslova hořet nebo být zapáleni pro Krista.
Ruka
– vkládáním rukou je apoštolům v Písmu předáván Duch Boží.
Prst
– Boží přikázání jsou ve Starém zákoně napsána „Božím prstem“ na kamenné desky (Ex 31,18) a v Novém zákoně je „Kristovým prstem“ nové učení apoštolům vtisknuto přímo do jejich srdcí jeho Svatým Duchem (2 Kor 3,3).
Jak se pozná, že v člověku působí Duch Boží?
Člověk je v Písmu přirovnán ke stromu. I když nevidíme do nitra kmene ani neznáme stav kořenů, právě tehdy můžeme podle kvality ovoce posoudit jeho skutečný stav. Pouze zdravý strom může přinášet dobré ovoce. O ovoci Ducha píše podrobně sv. Pavel v Listě Galatským. Působení Ducha Svatého v člověku se projevuje láskou, radostí, pokojem, trpělivostí, laskavostí, dobrotou, věrností a sebeovládáním (srov. Ga 5,22–23).
Znamená to, že Duch Boží proniká člověkem a zanechává v něm stopy. Tento člověk ho přijímá, podřizuje se jeho působení a vytváří s ním vztah.
Ovoce Ducha se v životě člověka projeví, když...
- dokáže mít rád v první řadě Boha, jiné lidi i sebe sama,
- je radostný i za okolností, které nejsou pro něj příznivé,
- vyzařuje z něj pokoj, to znamená, že se nenechá rozrušit každou maličkostí, ale na těžkosti se dokáže dívat s nadhledem a snáší je trpělivě,
- jeho jednání je proniknuto přívětivostí vůči svému okolí,
- je věrný, takže se na něj lze spolehnout, a přitom se neprojevuje okázale, ale je obyčejným, normálním člověkem,
- ovládá nejen svoji zlost, nálady a špatné touhy, ale ve všem dokáže zvolit dobro místo zla.
Zvládnout toto všechno asi není v lidských silách. Ale Duch Svatý nám nejen nabízí svou pomoc, ale chce v nás takové ovoce přinášet. Když se jednou rozhodneš pro opravdové přátelství s Ježíšem, dáš mu naplno svůj život, on v tobě bude stále více působit. To, co se ti teď zdá nemožné, bude pro tebe samozřejmostí. Povede tě, promění a bude v tobě přinášet ovoce, o kterém jsem ti psal. Všechny plody Ducha jsou nějakým způsobem spojeny s láskou. Je to tím, že samotný Duch Svatý je označován jako polibek lásky mezi Bohem Otcem a jeho Synem Ježíšem. On takový polibek lásky touží darovat i tobě, aby tvůj život byl hezký a šťastný, ale také, abys dokázala činit šťastnými lidi kolem sebe.
Všem, kteří to budou číst, přeji, aby nesli ovoce Ducha Svatého!
P. Bogdan Stępień, OSPPE
časopis IN!dívčí svět - červen 2011)
