Co je to vlastně blahořečení?
Zesnulí křesťané, kteří žili svatě, mohou být církevně uctíváni, jakmile je uzavřen určitý proces uznání (proces blahořečení). Kromě svatosti života jsou předpokladem blahořečení i zvláštní důkazy milosti Boží, např. to,že Bůh na přímluvu těchto spravedlivých učinil některé zázraky. Blahořečený světec je pak nazýván "blahoslaveným". Na rozdíl od kanonizovaných světců, uctívaných v celém katolickém světě, je církevní kult blahoslavených většinou omezen, např. na diecézi, zemi, řádové společenství atd. Blahořečení bývá předstupněm kanonizace (prohlášení za svatého). Tak byla např. Anežka Česká prohlášena za blahoslavenou papažem Piem IX. roku 1874 a kanonizována v listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II.
(Převzato z iencyklopedie.cz)
Nebojte se!
Moc Kristova kříže a vzkříšení
je větší než veškeré zlo,
z něhož by člověk mohl
a musel mít strach.
Nebojte se toho,
co jste sami vytvořili,
nebojte se ani všeho,
co člověk vyrobil
a čím je den ode dne
více ohrožován!
A konečně,
nebojte se sami sebe!
Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl
apoštolům a ženám: „Nebojte se!”
Tato slova potřebujeme dnes možná více,
než kdy jindy.
Je nutné, aby zesílila jistota,
že existuje ten, kdo drží v rukou osudy
tohoto pomíjivého světa,
kdo má v rukou klíče od smrti a podsvětí,
kdo je alfou i omegou.
A tento někdo je Láska...
Jen on se může plně zaručit za slova
„Nebojte se!”.
(Podle knihy Jana Pavla II. „Překročit práh naděje”)
