Letuška je v holčičím pohledu velmi atraktivní povolání. Jak vás napadlo jít pracovat „do vzduchu” :-)?
Pamatuji se, když nám paní učitelka v první třídě zadala za úkol nakreslit povolání, které bychom chtěli jednou dělat. Možná uhádnete, že jsem nakreslila letušku:). Během dalších let jsem měla samozřejmě spousty dalších představ o své profesi, ale být letuškou je pro mne i dnes splněný sen.
Co všechno je potřeba k tomu, aby se z člověka stala letuška? Je důležitý vzhled, nějaké vzdělání...?
Myslím, že je hlavně důležité mít rád práci s lidmi. To je asi základní předpoklad, aby člověk toto povolání dělal rád. Vzdělání a všeobecný rozhled je samozřejmě důležitý, stejně jako určitá jazyková vybavenost. Abych vám to přiblížila, tak výběrové řízení na palubní průvodčí (jak se naše profese správně označuje) probíhá v několika kolech, kde se prověří jak vaše jazykové a komunikační schopnosti, tak zdravotní stav a rovněž i psychologický profil. Co se týče vzhledu, spíše než krásná tvář je důležitá určitá upravenost a péče.
V praxi je z vás tedy taková milá servírka v oblacích...
Je to hlavně o práci s lidmi. I když mnoho z vás může mít mylnou představu, že jsme na palubě hlavně kvůli roznášení kávy a občerstvení, není tomu tak. Samozřejmě i toto je součástí naší práce, ale nejdůležitější je, abychom zajistili bezpečnost cestujících v každé situaci. Proto před nástupem musí každá palubní průvodčí absolvovat speciální výcvik.
Jací jsou cestující?
Jsou rozdílní stejně tak jako my, letušky. Někdy mají lepší, někdy horší náladu, mnoho z nich má trošku strach. Každé etnikum má svá specifika, ale myslím, že úsměvem člověk nic nezkazí a každý problém se dá vyřešit.
Asi musíte ovládat hodně jazyků. Jaký jazyk potřebuje cestující v letadle?
Pro nás je důležitá velmi dobrá znalost anglického a dobrá znalost druhého jazyka (např. němčina, španělština, ruština, italština...). Instrukce jsou jak v českém, tak samozřejmě v anglickém jazyce. Bezpečnostní postupy, jako např. používání záchranných vest, nouzových východů apod., jsou doprovázeny demonstrací buď na obrazovce, nebo předváděné přímo námi. S těmito postupy musí být seznámen každý cestující, včetně handicapovaných, např. nevidomých, a musí jim každý rozumět. Také ten, kdo nemluví anglicky. Z toho vyplývá, že cestující nepotřebuje umět cizí jazyk, ta komunikace je právě na nás a možná to znáte, že když je potřeba, domluvíte se kdekoliv na světě i bez angličtiny.
Váš pracovní týden není pravděpodobně žádný stereotyp.
Je to velice různorodé, a to mám na téhle práci vlastně ráda. Každý den letíte jinam a s jinou posádkou. Neznamená to však, že nevíme, co nás čeká druhý den,:) máme plán na měsíc dopředu.
To už jste tedy procestovala pěknou řádku zemí.
Moje práce samozřejmě není jen o cestování a poznávání cizích zemí, není možné, abychom v každé z nich byli nějaký ten den. Někdy se ale poštěstí strávit v cizině pár dnů. Krásným zážitkem pro mne byla návštěva Kazachstánu, konkrétně města Almaty, kam jsem se díky tomuto povolání podívala v létě.
A co je na té práci nejlepší?
Myslím, že pro každého z nás je velké štěstí dělat práci, kterou máme rádi. Já jsem tomu velmi ráda, jak jsem řekla, je to splnění mého dětského snu a nevím, kdo z mých kolegů kdysi vtipně konstatoval: „Miluji tuto práci, vždyť je to kancelář s nejkrásnějším výhledem na světě.”
Za odhalení práce v oblacích děkuje Liduška (která má radši pevnou půdu pod nohama):)
(časopis IN!dívčí svět - červenec/2009)
