ak zvon bez srdce,
jenž stále zvoní,
cítím se, když mluvíš
jen a jen o ní.
Když líbáš ji pod rozkvetlou třešní,
moje srdce zoufalstvím běsní.
Já vím, že jsi nikdy nebyl můj,
ale zastav se a chvíli stůj.
Pohlédni do očí,
z nich září vyhaslé hvězdy jas
a chvilku zkus poslouchat lásky hlas.
Miluju Tě, to vím jistě,
tak už mě netrap a neříkej: "Až příště!"
